Sudetoněmecká tématika jako zástěrka pro propagaci homosexuální pedofilie?
Laureát Marek Ther si přeje „odtabuizovat“ pedofilii podobně jako se tomu v uplynulých letech dělo v případě homosexuality
Českými médii proběhla před nedávnem zpráva o udělení ocenění videoartovému umělci, autorovi krátkých videí a filmů Marku Therovi mezinárodní porotou – jmenovitě Ceny Jindřicha Chalupeckého, každoročně propůjčované mladým českým výtvarným umělcům již od roku 1990. Porota na práci mladého „kontroverzního umělce“ jednomyslně ocenila (dle vlastních údajů) především skutečnost, že letošní laureát disponuje něčím, co se zdá být v dnešní době vysoce v kurzu bez ohledu na svůj vlastní obsah, na svou estetickou hodnotu a své skutečné poselství, a to i navzdory faktu, že se nejedná v žádném případě o kvalitu nikterak vzácnou či v něčem mimořádnou a revoluční. Jmenovaný umělec prý totiž disponuje – citujme -„odvahou překonávat společenská tabu a předsudky“.
Marek Ther si za tyto kvality mohl odnést ocenění ve formě šestitýdenního stipendijního pobytu v New Yorku a finanční částky ve výši sto tisíc korun určené na realizaci výstavy v Galerii Václava Špály a také další odměny, padesáti tisíci korun určené pro jeho vlastní „další umělecký rozvoj“. Cenu obdržel přímo z rukou ředitelky Společnosti Jindřicha Chalupeckého, Lenky Lindaurové. Ta má ostatně velmi jasné představy o předním poslání umění, které by dle jejích kritérií mělo v první řadě otevírat a poukazovat na společenská tabu. „Umění vždycky šokovalo a odkrývalo témata, která jsou pro společnost šokující. Je to jeho úkol”, říká Lindaurová, a to adekvátně platí i o Therově vítězném videu „zpracovávajícím“ prý sexuální agresi na dětech v oblasti bývalých Sudet. Přičemž samotná sudetoněmecká tématika se do Therova filmového snímku, jehož hlavní poselství spočívá především v detailním a dlouhém obrazovém vylíčení znásilnění malého chlapce homosexuálním pedofilem, přimotala jaksi náhodně a dodatečně a tvoří pouhou trendy zástěrku a omáčku okolo samotné pedofilní orgie, ve které si Marek Ther očividně libuje.Nevzdělaný konzument, kterého také obyčejně s určitým podtónem despektu řadíme k tzv. laické veřejnosti, tj. ten, který si včas nestačil o tomto dílku učinit patřičný odborný přehled díky velmi fundovaným recenzím a částečně oslavným ponaučením z pera kritiků na stránkách kulturních rubrik předních deníků, se po zhlédnutí Therova produktu cítí zpravidla jednoduše znechuceně. Nikoliv však ředitelka Lindaurová, vyslovující důvěrně křestní jméno autora (narozeného v roce 1977) v jednom duchu s neskrývaným obdivem vůči jeho pedofilně-pornografickému kumštu: „Markův film určitě není pornografie, nemůžeme ho tak vnímat, protože má umělecký rozměr.” Jinými slovy lze tedy Therův snímek Das wandernde Sternlein (Putující hvězdička) vnímat jako uměleckou technikou propracovanou pedofilní pornografii – proti tomuto přepisu charakteristiky Therova produktu by snad madam Lindaurová neměla žádné námitky. Kvůli zmiňovanému videu prý dokonce jeden z návštěvníků na Centrum současného umění DOX, kde je Therův počin vystaven, podal trestní oznámení kvůli šíření pornografie. Že by se snad v případě žalobce jednalo o nějakého neoduševnělého primitiva, který nedokáže do hloubky ocenit technicky propracované ztvárnění znásilnění a usmrcení malého sudetoněmeckého chlapce? Že by z nějakých nepochopitelných důvodů někdo u pornografické scény puntičkářsky znázorňující znásilnění malého kluka nedokázal slintat podobně jako Marek Ther?Mezinárodní porota však při svém ocenění zohlednila nejen pouze autorův nejnovější výtvor, ale brala zřetel i na dosavadní bohulibou Therovu činnost, která prý spočívá v rozvíjení otázky související se sexuální, genderovou a tzv. queer „problematikou“ (nezbytné ponaučení pro ty neznalé a zaostalé mezi námi: jako queer se novodobě mediálně souhrnně označuje tématika homosexuálů a lesbiček). Marek Ther se netají na veřejnosti svým homosexuálním zaměřením, sám sebe dokonce ve svém vlastním snímku My Pleasure (2003) obsadil do role zpěvačky Marie Callasové a ve svých pozdějších videofilmech Ruhe, im Stalle furzt die Kuh (Ticho, ve stáji prdí kráva) a Was für Material „využívá homosexuální a nacistickou symboliku“, máme-li uvěřit údajům z deníku Lidové noviny. V rozhovoru pro jmenovaný list (3.12.2011) Marek Ther jasně definoval svůj cíl, přičemž na cestě k jeho dosažení zvolil nepochybně i stvoření svého aktuálně oceněného snímku: „Já si nemyslím, že by moje věci byly něco zvlášť šokujícího. Zajímají mě prostě tabu. Za komunismu byla tabu homosexualita, dnes už ne. Pedofilie je tabu dál. Chci hlavně poukázat na problémy ve společnosti.“ Jinými slovy, prohomosexuální propaganda se už postarala o své, je tedy na řadě přejít k dalším sexuálním libůstkám, které je třeba společensky odtabuizovat a vylíčit jako jednu ze zdánlivě často se vyskytujících alternativních možností trávení volného času, které je možno třeba i vyzkoušet. Jak jinak lze pochopit Therův úmysl poukazovat na (jím nedefinované) údajné problémy ve společnosti v souvislosti s pedofilií, nemluvě o způsobu, jakým by se tato ach tak společensky palčivá problematika měla řešit – nežli tedy prezentací homosexuálně-pedofilního aktu, tj. postupem času si na takovéto obrázky zvykat a společensky akceptovat? Co s tím má co dělat sudetoněmecká tématika či sudetoněmecký dialekt, to mi i přes důkladnou rešerši mediálních zpráv, týkajících se snímku jaksi, kromě určitých mlhavých náznaků jakéhosi hromadného znásilňování sudetoněmeckých chlapců, které se mělo odehrávat kdesi v lese v oblasti Šluknovského výběžku, poněkud uniká. A neví to patrně ani novináři referující o udělení ceny.
Marek Ther si za tyto kvality mohl odnést ocenění ve formě šestitýdenního stipendijního pobytu v New Yorku a finanční částky ve výši sto tisíc korun určené na realizaci výstavy v Galerii Václava Špály a také další odměny, padesáti tisíci korun určené pro jeho vlastní „další umělecký rozvoj“. Cenu obdržel přímo z rukou ředitelky Společnosti Jindřicha Chalupeckého, Lenky Lindaurové. Ta má ostatně velmi jasné představy o předním poslání umění, které by dle jejích kritérií mělo v první řadě otevírat a poukazovat na společenská tabu. „Umění vždycky šokovalo a odkrývalo témata, která jsou pro společnost šokující. Je to jeho úkol”, říká Lindaurová, a to adekvátně platí i o Therově vítězném videu „zpracovávajícím“ prý sexuální agresi na dětech v oblasti bývalých Sudet. Přičemž samotná sudetoněmecká tématika se do Therova filmového snímku, jehož hlavní poselství spočívá především v detailním a dlouhém obrazovém vylíčení znásilnění malého chlapce homosexuálním pedofilem, přimotala jaksi náhodně a dodatečně a tvoří pouhou trendy zástěrku a omáčku okolo samotné pedofilní orgie, ve které si Marek Ther očividně libuje.Nevzdělaný konzument, kterého také obyčejně s určitým podtónem despektu řadíme k tzv. laické veřejnosti, tj. ten, který si včas nestačil o tomto dílku učinit patřičný odborný přehled díky velmi fundovaným recenzím a částečně oslavným ponaučením z pera kritiků na stránkách kulturních rubrik předních deníků, se po zhlédnutí Therova produktu cítí zpravidla jednoduše znechuceně. Nikoliv však ředitelka Lindaurová, vyslovující důvěrně křestní jméno autora (narozeného v roce 1977) v jednom duchu s neskrývaným obdivem vůči jeho pedofilně-pornografickému kumštu: „Markův film určitě není pornografie, nemůžeme ho tak vnímat, protože má umělecký rozměr.” Jinými slovy lze tedy Therův snímek Das wandernde Sternlein (Putující hvězdička) vnímat jako uměleckou technikou propracovanou pedofilní pornografii – proti tomuto přepisu charakteristiky Therova produktu by snad madam Lindaurová neměla žádné námitky. Kvůli zmiňovanému videu prý dokonce jeden z návštěvníků na Centrum současného umění DOX, kde je Therův počin vystaven, podal trestní oznámení kvůli šíření pornografie. Že by se snad v případě žalobce jednalo o nějakého neoduševnělého primitiva, který nedokáže do hloubky ocenit technicky propracované ztvárnění znásilnění a usmrcení malého sudetoněmeckého chlapce? Že by z nějakých nepochopitelných důvodů někdo u pornografické scény puntičkářsky znázorňující znásilnění malého kluka nedokázal slintat podobně jako Marek Ther?Mezinárodní porota však při svém ocenění zohlednila nejen pouze autorův nejnovější výtvor, ale brala zřetel i na dosavadní bohulibou Therovu činnost, která prý spočívá v rozvíjení otázky související se sexuální, genderovou a tzv. queer „problematikou“ (nezbytné ponaučení pro ty neznalé a zaostalé mezi námi: jako queer se novodobě mediálně souhrnně označuje tématika homosexuálů a lesbiček). Marek Ther se netají na veřejnosti svým homosexuálním zaměřením, sám sebe dokonce ve svém vlastním snímku My Pleasure (2003) obsadil do role zpěvačky Marie Callasové a ve svých pozdějších videofilmech Ruhe, im Stalle furzt die Kuh (Ticho, ve stáji prdí kráva) a Was für Material „využívá homosexuální a nacistickou symboliku“, máme-li uvěřit údajům z deníku Lidové noviny. V rozhovoru pro jmenovaný list (3.12.2011) Marek Ther jasně definoval svůj cíl, přičemž na cestě k jeho dosažení zvolil nepochybně i stvoření svého aktuálně oceněného snímku: „Já si nemyslím, že by moje věci byly něco zvlášť šokujícího. Zajímají mě prostě tabu. Za komunismu byla tabu homosexualita, dnes už ne. Pedofilie je tabu dál. Chci hlavně poukázat na problémy ve společnosti.“ Jinými slovy, prohomosexuální propaganda se už postarala o své, je tedy na řadě přejít k dalším sexuálním libůstkám, které je třeba společensky odtabuizovat a vylíčit jako jednu ze zdánlivě často se vyskytujících alternativních možností trávení volného času, které je možno třeba i vyzkoušet. Jak jinak lze pochopit Therův úmysl poukazovat na (jím nedefinované) údajné problémy ve společnosti v souvislosti s pedofilií, nemluvě o způsobu, jakým by se tato ach tak společensky palčivá problematika měla řešit – nežli tedy prezentací homosexuálně-pedofilního aktu, tj. postupem času si na takovéto obrázky zvykat a společensky akceptovat? Co s tím má co dělat sudetoněmecká tématika či sudetoněmecký dialekt, to mi i přes důkladnou rešerši mediálních zpráv, týkajících se snímku jaksi, kromě určitých mlhavých náznaků jakéhosi hromadného znásilňování sudetoněmeckých chlapců, které se mělo odehrávat kdesi v lese v oblasti Šluknovského výběžku, poněkud uniká. A neví to patrně ani novináři referující o udělení ceny.
Jen tak na okraj: na otázku reportéra Lidových novin, směřovanou Therovi, do jaké míry se laureát díky své orientaci a tématice ve svých produktech cítí také jako tvůrce „gay umění“ (ať už tím máme rozumět cokoliv), odpověděl dotazovaný takto: „A že bych já dělal gay umění? Na to jsou tu jiní. Je ale pravda, že jsem si do svého posledního videa nevybral zneužívanou holčičku, ale chlapečka.“ Na to nechť vytvořií svůj verš raději každý sám.
Lukáš Beer
Článek vyšel v internetovém magazínu Náš Směr.
Související článek: Dva rakouští Malíři
xorron
Prosinec 7, 2011
Dobytek, nejen on, ale i ta ředitelka.
Hyrogen
Prosinec 7, 2011
Legalizace pedofilie? Jak moc musí společnost být dekadentní aby se konečně rozpadla a vznikla nová?
Petr Talácek
Prosinec 11, 2011
Nedivím se, že takové lidi, co zvládnou vytvořit tyhle stránky nemohu rozumět uměleckému dílu.
Zvídavý Vincenc
Prosinec 11, 2011
…díky Bohu!
Bohumil Křesťan
Prosinec 11, 2011
“Českým médiemi proběhla…” To myslíte vážně?
Pakliže bych měl parafrázovat podtitul, zněl by takto:
Pseudomoralistní čvachání jako zástěrka propagace zdařilé lobotomie autora.
Zvídavý Vincenc
Prosinec 11, 2011
Milý pane Křesťane,
vítám Vaši lásku k jazyku českému. Sám jsem alergický na pervertování svých dvou “mateřských” jazyků. Prosím Vás však, abyste neupadal do hysterie jen proto, že se autor, evidentně pod časovým tlakem, dopustil několika stylitstických chyb. Na poselství článku to však dozajista nic nemění.
Váš, Zvídavý Vincenc
BK
Prosinec 13, 2011
V tomto vám musím dát za pravdu, obsah je jistě důležitější. Ovšem v případě vašeho sdělení je forma ještě zlatá. (Jen tak mimochodem, pod jakým časovým tlakem jste se nacházel? A z čeho to má být evidentní??)
Píšete “poselství”? Vaše stylizace do role kazatele a ochránce tradičních hodnot (soudě dle vašich příspěvků se tak zajisté cítíte) je očividná o mnohém vypovídá, nicméně pokud jde o “propagaci homosexuální pedofilie”, zajímalo by mne, jestli tak bojovně vystupujete i proti jejím nejvýkonnějším popularizátorům z řad církve, protože ani při nejlepší vůli by Ther nedokázal tolik, co pro tuto věc za posledních sto let učinili Bohu sloužící prcičkáři napříč celou Evropou.
BK
Zvídavý Vincenc
Prosinec 20, 2011
Človeče, o co Vám vlastně jde?
Sandra Pikorová
Prosinec 11, 2011
Píšete: ” V rozhovoru pro jmenovaný list (3.12.2011) Marek Ther jasně definoval svůj cíl, přičemž na cestě k jeho dosažení zvolil nepochybně i stvoření svého aktuálně oceněného snímku: „Já si nemyslím, že by moje věci byly něco zvlášť šokujícího. Zajímají mě prostě tabu. Za komunismu byla tabu homosexualita, dnes už ne. Pedofilie je tabu dál. Chci hlavně poukázat na problémy ve společnosti.“ Jinými slovy, prohomosexuální propaganda se za posledních už postarala o své, je tedy na řadě přejít k dalším sexuálním libůstkám, které je třeba společensky odtabuizovat a vylíčit jako jednu ze zdánlivě často se vyskytujících alternativních možností trávení volného času, které je možno třeba i vyzkoušet. ”
To jste v té interpretaci Therova výroku trošku poposkočil, nemyslíte? Bez souzení Therova díla, které se rozhodně pohybuje na hraně přijatelného, nelze přece na základě této citace říci, že Ther otevřeně nabádá k vyzkoušení pedofilie za účelem trávení volného času, tak jak to zde píšete.
To, že mě něco pobuřuje ještě neznamená, že musím vkládat druhému slova do úst a tím se ho snažit pošpinit.
S.Málová
Prosinec 12, 2011
Pane Lukáši Beere, je vidět, že jste si sice nastudoval detailně informace o Marku Therovi a jeho vítězství v Ceně Chalupeckého, ale také je vidět, že se nezajímáte o současné umění a nevíte, v čem se liší od umění minulého. To víte, takový Claude Monet byl ve své době nejdříve také šílená dekadence, hnus, výsměch apod. Kdybyste se v umění orientoval, chápal byste, že Therovy videa uměním jsou. A jeho sexualita je jeho ryze osobní věc, tak jako Vaše sexualita je Vaší záležitostí. Zkoumá někdo, zda se někdy díváte na pornostránky a jestli Vás na nich zajímají teenagerky? Nepřísluší Vám soudit sexualitu ostatních lidí, pokud nic zlého nikomu neprovedli. Mimo jiné, v tom videu nejde o sex, ale o to, co zlého může nemístná sexuální touha způsobit. Je to podobné, jako když se do médií dostanou informace o tom, že nějaký Rakušan x let věznil mladou slečnu. Jde o to, poukázat na to, co se stalo a varovat před možným opakováním. A to přece Marek Ther v umělecké formě dělá. Takže se prosím zamyslete příště nad tím, čemu rozumíte a o čem můžete fundovaně mluvit,
S. Málová
Zvídavý Vincenc
Prosinec 13, 2011
Milá paní Málová,
nejsem autorem článku, pouze jsem ho převzal. Reaguji tedy pouze za sebe.
To, co píšete, je přesným odrazem celkové dekadence naší doby. Zbytečně tu děláte z jednoduchých a přirozených věcí něco, v čem je třeba se fundovaně orientovat a “vyznat”.
Asi se shodneme na tom, že umění je přirozeným odrazem lidského ducha, nitra. Autor v něm vždy obrazem, zvukem, atd. ztělesňuje kus sebe a posílá tuto informaci k příjemcům. Skuteční velikání umění byli vždy přijímaní bez vysvětlivek, návodů jak je chápat a jak je určitě nechápat. Tito velikáni přežili staletí a budou žít dál. Malby v Sixtýnské kapli tak obdivují jak děti, prostí lidé všech společenských tříd, tak i fundovaní kunsthistorici. Krása tohoto umění k nim promlouvá přirozeně a bez vysvětlivek.
Děláte, že nevíte, o co autorovi textu jde. Řekl bych, že panu Beerovi, stejně jako mě, je úplně jedno, co, komu, kdy a kam pan Ther ve svém soukromí strká a jak často, ale pokud je na jeho úchylce a nepřirozenosti postavená jeho tvorba, která navíc vyžaduje armádu misionářů, kteří musí jeho “umění” nejdříve důkladně vysvětlit, aby ho někdo “správně” pochopil, pak je očividné, že s tímto světem něco není v pořádku. P.I. Čajkovskij byl postižen stejně jako pan Ther, neměl však zapotřebí předepisovat hlavnímu hrdinovi své opery Evžen Oněgin, aby se s Lenským, místo kavalírského souboje s bambitkou, na jevišti “pářil”. Tyto nápady mají až někteří novodobí umělci-režiséři.
Co zlého může zvrácená, nepřirozená a trestuhodná sexuální touha způsobit ví a cítí každý zdravý člověk, neb má od přírody zdravé instinkty a rodiče… Ví, že není dobré zabíjet a ví, že chce-li se rozmnožit, potřebuje k tomu osobu opačného pohlaví. Kdyby to tak příroda nechtěla, nerozmnožovali by se lidé sexem mezi mužem a ženou, ale třeba příčným dělením. Normalizovat nepřirozenost je nejen hloupé, ale i, surovou logikou viděno, sebevražedné.
A že Vy, jako zdravá žena, jste ochotna se za protipřírodní výdobytky doby stavět, je minimálně smutné. Nevím, zda máte děti, ale z toho co píšete mám pocit, že je raději vezmete na “Putující hvězdičku”, než do Sixtýnské kaple. A to mě děsí!
Váš, Zvídavý Vincenc
Lukáš Beer
Prosinec 13, 2011
Dobrý den, v kostce odpovím na několik předcházejících komentářů. Myslím, že poslední komentář redakce Zvídavého Vincence vyčerpávajícím způsobem vyjádřil i mé myšlenky. Nejprve k názoru paní Sandry Pikorové: srovnání úrovně „odtabuizování“ homosexuality a pedofilie použil sám Ther v uvedeném citátu. (Jiné vysvětlení by také mohlo být, že tvůrce se tematicky již nedokáže přiživovat na samotném jevu homosexualita, aby na své dílo účinně upozornil, protože homosexualita je v kultuře a ve sdělovacích prostředích dnes prakticky všudypřítomná a tudíž “ohraná”. Zdá se, že nebýt pedofilní scény v jeho snímku, sotva by si někdo povšiml dalších uměleckých kvalit díla natolik, aby bylo oceněno.) Podívejte, určitá nadsázka v tom mém srovnání zajisté je, ale nemůžete popřít, že homosexualismus (nehovořím zde o lidech homosexuálního zaměření, jejichž orientace, kterou v žádném případě neodsuzuji, homosexualisté jen využívají) zachází ve své mediální a kulturní propagandě daleko za hranice „odtabuizování“ a boje za „toleranci“ menšin. Toto „odtabuizování“ má v konečném důsledku jen jeden výsledek: společnost si na tyto jevy postupně zvyká a začíná je chápat jako běžnou záležitost. Nemáte ale pocit, že naše společnost se potýká s daleko palčivějšími, chcete-li tabuizovanými, problémy, jako je kupříkladu schizofrenie a Alzheimer, onemocnění hemeroidy apod.? Můžete ale hádat třikrát, proč tato tématika není pro řadu pseudoumělců atraktivní záležitostí.
Lukáš Beer
Prosinec 13, 2011
Ke komentáři paní S. Málové: nepřipadá mi, že by pan Ther považoval svou sexuální orientaci za svou ryze osobní věc, jinak by ji nepovyšoval za hlavní motiv své tvorby – celá jeho tvorba stojí na tematizování homosexuální orientace – jinak by tuto ryze soukromou věc, která nikoho z nás ani v podstatě nezajímá, neroztruboval při každé příležitosti novinářům. Možná Vás to udiví, ale existují i tací homosexuálové, kteří se na své orientaci nesnaží přiživovat. A k otázce varování před nebezpečím pedofilie cestou „umění“ mi laskavě dovolte poznamenat, že nepotřebuji shlédnout vizuální znázornění průběhu znásilnění dítěte pedofilem, abych pochopil, „co zlého tato nemístná touha může způsobit“. K tomu nepotřebuji ani sebevíc umělecky do detailu ztvárněný pedofilní akt. Myslím, že jedinec, který touto sexuální touhou netrpí, necítí potřebu seznámit se s Therovou „naučnou“ pornografii k tomu, aby pochopil, že jde o zlo, a došlo mu to již dávno předtím! Podobně: natočím-li filmový snímek, ve kterém detailně znázorním sadistickou vraždu dítěte, kdy umělecky osvětlím a ozvučím postupné rdoušení a podřezávání oběti a posléze rozřezávání a oddělování jednotlivých tělesných partií od sebe, sotva tím dosáhnu toho, že se najdou potencionální sadističtí vrazi, kterým se takovýto zločin zhnusí. Ale naopak – takto postižený jedinec může tento zločin chápat jako o něco přijatelnější, tím spíš, že takovýto počin byl vykreslen uměleckými prostředky nebo dokonce oceněn “renomovanou mezinárodní porotou”. Jaká tu může být řeč o odtabiuzování v kladném slova smyslu? Navíc: takováto tematika může skutečně oslovit pouze takto postižená individua, zdravý – a tudíž neohrožený jedinec – necítí potřebu do detailu sledovat celý průběh sadistické vraždy. A to ani v případě, že by se jeho potomek čistě teoreticky také někdy mohl stát obětí sadistického vraha. Mohu tedy takovýto film posléze promítat dejme tomu i školním třídám, ale na potencionálním nebezpečí sadistických vražd tím nic nezměním, spíše naopak. Suma sumárum: Markovi Therovi se ve skutečnosti podařilo šikovně upozornit na svůj výtvor a na svou osobu volbou pobuřujícího materiálu a zároveň pravděpodobně platonicky uspokojit některá svá tajná sexuální přání. Vynecháme-li posledně jmenovanou domněnku, která může být samozřejmě i mylným závěrem, pak je autor přinejmenším provozovatelem umělecké prostituce.