Velký rozhovor s nacistickým hudebníkem!

Posted on 13.6.2011

16


Tento rozhovor měl původně vyjít v magazínu „Saitensprung“, který vydává Institut žurnalistiky a komunikace na Hudební a divadelní vysoké škole v Hannoveru a znamená jistý průlom v německých etablovaných médiích, kdy dosud obecně platila železná zásada, že „nacistům“ se žádné pódium vyjadřování poskytovat nebude. Redakce evidentně otálela se zveřejněním. Nakonec, možná i pro opakované dotazy hudebníka, proč rozhovor stále není zveřejněn, přeci jen našla redakce odvahu a rozhovor, ač zkrácený, vyšel. Našel jsem na internetu i celé znění a nedá mi to, abych Vás s postoji kytaristy neonacistické skupiny STAHLGEWITTER, Franka Krämera, neseznámil. 

Váš, Zvídavý Vincenc

Motto 3. vydání magazínu Saitensprung zní: Hudba a politika.

1) Pane Krämere, jste hudebníkem ve skupině „Stahlgewitter“, která patří k nejznámějším pravicovým kapelám. Řídíte také online zasilatelství, které se nazývá „Sluneční kruh“, kde se až příliš snadno nabízí asociace s hákovým křížem, který je rovněž formou slunečního kruhu a prodáváte zde mj. CD s kapelami známými v pravicových kruzích. Lze Vás s ohledem na tato fakta označit za extremistu?

Pojmy „pravice“ a „levice“ považuji v dnešní době za překonané. Kdysi levicové domény, jako např. sociální spravedlnost dnes podstatně věrohodněji zastupují nacionalistické strany. Omezené finanční zdroje mohou být vždy k dispozici opět jen omezené skupině lidí. Proto je povinností státu se o záležitosti svého národa starat na prvním místě, než slibovat každému hory doly. Za extremistu bych se neoznačil, tento pojem mi zavání jistou omezeností. Spíše za radikála ve smyslu „jít problému až na kořen“. Dnes se totiž pokoušíme léčit symptomy, aniž bychom rozeznali příčiny problémů. Abyste mě mohli někam zařadit, když už to nejde šuplíkovou metodou, označil bych se za „národního skupinového egoistu“. Tento pojem jsem mimochodem našel v pojednání od Hanse Domizlaffa, odpůrce NS z Výmarské republiky, s názvem „Vrozené vady Demokracie jako formy vlády“. Sluneční kruh jsem zvolil, protože jako symbol slunce se používá již tisíce let a po celém světě je nositelem positivních aspektů – naděje a radosti ze života – čili zcela podle mé životní filosofie. Hudební nosiče v mém programu, upřímně řečeno, nebudou pro „pravicové“ kruhy moc zajímavé. Pakliže nemáte na mysli oblíbenost, které se v národních kruzích těší třeba Rammstein.

2) Není to trochu pokrytecké vztahovat symboliku slunečního kruhu na jeho význam v jiných kulturách z jiných století, když v naší kultuře existuje přeci jednoznačná konotace tohoto symbolu díky Třetí říši?

Nevidím jediný důvod, aby byl tisíce let starý symbol redukován pouze na 12 let. Je však samozřejmě potřeba jistého odstupu a zralosti ke sblížení se s našimi starými symboly, k jejich pochopení, aby bylo možné s nimi pracovat, aniž by člověk neustále za sebou tahal zakomplexované svědomí. Mimo jiné mě toto také činí svobodnějším člověkem, než průměrný „bundesněmec“ ,napíchnutý na kapačky masmédií, kdy bude.

3) Jak se dá podle Vás definovat „vlastní národ“? V jednom songu Stahlgewitteru  se praví, že člověk s jinou barvou kůže nemůže být nikdy Němec. Je tohle Váš názor? 

Věřil byste mi, kdybych Vám teď tvrdil, že jsem Číňan nebo Nigerijec? Toto celé čachrování s německými pasy je přeci výraz neustále se rozmáhající lhostejnosti. Národ je definován jistou homogenitou. Tedy zkrze stejnou řeč, stejné hodnoty, za kterými člověk stojí a samozřejmě také zkrze podobné vzezření. Pokud tato homogenita neexistuje, není fungující státní zřízení možné, neboť konfliktní potenciál různých etnických skupin je příliš velký. Přidává-li se do homogenní skupiny stále více cizích prvků ve formě přistěhovalectví, hroutí se původní struktury, tak jak tomu je např. v ghettech Berlin-Neukölln či -Kreuzberg. Tam zřizují „novoněmci“ enklávy a holdují svým zvykům a obyčejům, ikdyž se tyto od našich zákonů a norem diametrálně odlišují. Nějaká malá zelená plastová kartička (něm. obč. průkaz – pozn. překl.) na tom nemění vůbec nic. Samozřejmě nám usměrněná propaganda ráda presentuje vzorově zdomácnělé cizince. Ti však v žádném případě nerepresentují průměr. Díky vědeckým poznatkům genetiky, sociobiologie a výzkumu chování víme, že černí, asiaté a evropani nejen jinak vypadají, ale mají také jiné biologické a charakterové vlastnosti – právě ty, které mu umožňují přežít v jeho přirozeném prostředí. Toto je konstatování faktu bez hodnocení, které se dá velmi lehce vysledovat. Příklad: Předvídavé „myšlení dopředu“ je u lidí z teplých krajů méně důležité než u lidí, kteří jsou díky střídaní ročních období nucení shromažďovat zásoby. Sociální systém jako ten náš by tak nebyl v Africe vůbec realizovatelný, což potvrdil i nositel Nobelovy ceny, genetik James Watson, za což byl samozřejmě ze všech stran okamžitě napadán. Krásný to případ jak se proti vědě bojuje ideologií. V zásadě to zná každý, kdo jezdí na dovolenou do zahraničí. To se pak hovoří o mentalitě.

4) Řeč se dá naučit, hodnoty se dají převzít. Obojí se v Německu děje. Že dosud nebylo v integraci dosaženo optimálního levelu může být pravda, avšak něco takvého je letitý proces, který s sebou přináší problémy. Nelze však vážně tvrdit, že u lidí „s migračním pozadím“ se jedná jen o pár médii vybraných vzorových příkladů a zbytek žije v paralelních společnostech. Na to máme přeci dost příkladů, od majitelů Döner-občerstvení až po asijské spolužáky na univerzitách, se kterými se každý denně setkává, kdo chodí s otevřenýma očima. A co se týká vizáže, rozhodně nesouhlasím. Je Philipp Rösler podle Vás ne-Němec jenom proto, že z jeho fyziognomie je patrné, že má asijské kořeny?

Jak jste správně poznal, člověk se může přizpůsobit. Na tato opatření (jazykové kurzy, apod.) se každoročně vynakládají miliony EUR. Těchto nabídek se nevyužívá a není žádné protiplnění. Většina cizinců nejsou ti, co umí ctít náš jazyk a naše hodnoty, ale spíše naše sociální dávky. Proto se také vedou všechny ty diskuse o selhání intergrace teprve teď. A pokud je to letitý proces – řeč je tu zřejmě o desetiletích – který s sebou přináší tolik problémů, proč se nás domácích nikdo neptá, zda to vůbec chceme? V diskusi o integraci také není téma nějaký asijský spolužák na universitě, nýbrž nadproporční podíl cizinců na násilných deliktech, obchodu s drogami a znásilnění. Výsledkem jsou vězení se 70ti až 80ti procentním podílem ne-německých vězňů. Podivuhodné chování lidí, kteří ve svých zemích čelí strachu o život a u nás mají možnost žít v míru.

Dalším problémem jsou školy s podílem cizinců až 90% (!) i více, kdy velká část školáků opouští školu bez ukončení základního školního vzdělání. Školy, kde předmět „Německý jazyk“ se již prakticky nedal vyučovat a tak byl zrušen. Tito lidé jsou pak vypuštění do světa práce, mají udržet naši civilizaci a nejsou schopni přinést ani průměrnou úroveň kvalifikace. A protože počet jejich dětí daleko přesahuje počet našich německých, nekoná se zde žádné „obohacení“, ale bohapusté „vytlačení“. A pokud už německé policejní odbory požadují příchod tureckých policistů, protože oni sami již nejsou schopni některé městské části držet pod kontrolou, pak je Váš příklad se sympatickým majitelem Döner-občerstvení odvedle velice slabá útěcha. Mluvit zde o „neoptimálním levelu“ značně podceňuje vážnost situace. Co se týká pana Röslera, mám jisté potíže identifikovat se s ním jako s Němcem. Pro mně je stále důležitý princip rodového původu. Nechápu také, proč chcete neustále každého cizince povinně germanizovat.

5) Že v Německu existují paralelní společnosti a musí se proti tomu něco dělat víte Vy a vím to i já a je to také již rok téma politiky. Ptám se jen, jak by vypadal Váš návrh řešení? Nikoho, kdo má jinou barvu pleti do Německa nevpustit s odůvodněním, že máme zkrze naši genetiku předurčený životní prostor, který nám znemožňuje začlenit se do jiným kulturních kruhů? Taková genová závislost už je přeci totálně přehnaná. Neměli bychom se spíše zasadit o to, abychom navzdory problémům, které se při procesu vzniku objevují, vytvořili prostředí, ve kterém je možné společné soužití, aniž bychom kompletně odmítli směšování kultur, které náš život, podle mého názoru, enormě obohacují?

Paralelní společnosti se přece nediskutují rok. Neustále dávají podnět k horkým diskusím, přičemž jejich průběh je stále stejný. Začne se hovořit, spolkový občan smí na chvíli upustit nahromaděnou frustraci, politici přiznají, že udělali chybu a potom se vůbec nic nezmění. To by ti, kteří s károu zajeli do bahna,museli kompletně zahodit své dosavadní myšlení, čehož však nejsou schopni. Pokud ano, udělali by to již dávno. Slovy Joschky Fischera: „V demokracii se může měnit většina, politika zůstane vždy stejná.“ Vzpomeňte na diskusi, kterou vyvolal Thilo Srrazin. Nic víc, než prášek na uklidnění pro obyvatelstvo a pořádný balík peněz pro Sarrazina za knihu, jež obsahuje teze, které národní hnutí odporu propaguje již 30 let.

Že se do Německa nemají vpouštět žádní cizinci jsem nikdy neřekl a je to bohužel ta často nediferencovaná výtka, kterou slýchávám. Pokládám dokonce za potěšitelné, když zde cizinec studuje a pomocí zde získaných vědomostí pak pomáhá své vlasti z nouze.

Netvrdil jsem, že by genetika zabraňovala začlenění do jiných kulturních kruhů. Smícháváte tu příliš mnoho věcí dohromady. Co se týká společného soužití, za to platí Němci účty již velmi dlouho. Jednak finančními prostředky, které by se daly lépe využít jinde a jednak ústupky na úkor našeho způsobu života. Podle mně velmi jednostranné přátelství. Návrh řešení by vypadal tak, jak k tomu přistupují jiné suveréní státy. Kriminální a trvale nezaměstnaní cizinci musí zpět do svých zemí. Chci Vám dát ještě něco k přemýšlení. Počátkem roku 2010 pozval turecký ministerský předseda Erdogan 1500 v zahr. žijících turků zpět do vlasti. Jeho poselství bylo: V zahr. žijící Turci mají přijmout státní občanství jejich nové země, avšak nikoliv proto, aby se tam integrovali, nýbrž aby mohli být politicky aktivní. Třikrát můžete hádat, za čí zájmy by se politicky angažovali. Zajímavé je také, občas našim cizokrajným přátelům jen tak naslouchat. Erdogan řekl před pár lety: „Demokracie je jen vlak, do kterého nasedáme, než budeme v cíli. Mešity jsou naše kasárna, minarety naše bajonety, kopule naše helmy a věřící naši vojáci“.

6) Otázka, která se teď nabízí je následující (a prosím, neberte ji příliš osobně): V žádném případě nemám pocit, že byste byl nevzdělaný člověk. Vaše postoje, jakkoli mnohé vidím jinak, se moc neodchylují od těch Sarrazinových a jiných politiků CSU (nebo by jste mi odporoval?) Naproti tomu stojí Vaše účast v kapele jako Stahlgewitter, jejíž texty (posuzuji teď jen podle asi 6-8 textů, které jsem si přečetl a poslechl) podle mně nemohou být primitivnější. Jak to jde dohromady? Stojíte za texty, které jako kytarista této kapely representujete? 

Na tendenční reportáž jsem se připravil. Za to se nemusíte omlouvat. Sice nevím jaké konkrétní texty jste četl a které písně jste slyšel, abyste mohl naši tvorbu klasifikovat jako primitivní, ale chybí Vám zřejmě jen cit pro náš slovní žert. Momentálně mně nenapadá žádný text, za kterým bych nemohl stát. Že se mé postoje s těmi Sarrazinovými a spol. kryjí považuji za chybné. Tak jako tak pracují tito jako část systému více než půl století právě na těch poměrech, které tu nyní máme. CSU stejně jako CDU blikají z důvodu udržení moci rádi vpravo, aby hned na to odbočili vlevo. Křesťanští demokraté pokulhávají zlehka za duchem doby. Tím dnes existuje nepoužitelný konzervativní voličský potenciál cca 20%. Nedivil bych se, kdyby vznikla „Sarrazinova strana“, aby tyto voliče zachytila a nechala rozplynout jejich nespokojenost v nic, jen aby se nadále nic nezměnilo.

7) Kde se v těchto textech plných pravicové polemiky a multikulti-fóbie nachází slovní žert? Jak jinak má člověk rozumět Vašim textům, než jako podněcování k násilí a vyhranění se proti migrantům? Pokud je ve zmíněných textech skutečně skryt nějaký slovní žert, tak mi zůstává skutečně uzavřen a jsem šťastný, že moje porozumění pro slovní žert není tím Vaším.

Naše texty pojednávají o životních pocitech proti duchu doby, o úctě k sobě samému a o tom, že existuje ještě také něco jiného než jen člověka nehodný kult viny. Jsou o odporu proti obsazování  naší země civilními okupanty a nadvládě cizích zájmů zkrze multinárodní lóže a spolky. Jít zpříma časem, kdy jsou našemu národu házeny klacky pod nohy, aby padl, navíc, je-li již tak nucen se plazit. Nepodněcujeme k násilí, ale obraně, která se ze strany tohoto režimu nedá očekávat.

8) Popisujete životní pocity? S životním pocitem, který touží po „černé divizi“ skutečně nepatříte do aktuálního duchu doby. Naštěstí ne. To je duch doby před 70ti lety. To je přeci velebení (nacionálního socialismu – pozn. překl.) kterého se tu dopouštíte a které tu teď buď zamlčujete, skrýváte a nebo relativizujete, nebo chcete nechat nevyřčené. A nechcete žít v „kultu viny“. Nikdo nepožaduje, aby se dnešní generace cítila odpovědná za to, co se stalo ve „Třetí říši“. Vy ale činíte přesně pravý opak tím, že jakékoli povědomí o tom zastíráte.

Býti odpovědný a mít povědomí jsou přeci dva jiné páry bot. Samozřejmě, že se má dnešní generace cítit vina. Michel Friedmann (bývalý předseda Ústřední rady Židů v Německu) udává naprosto přesně směr pochodu tím, že říká: „Smíření je naprosto nesmyslný pojem. Dědicům židy vraždícího nacistického státu nepřísluší nic jiného, než na sebe vzít těžkou historickou odpovědnost, po generace, na vždy.“ (Diskusní fórum evangelické Akademie Tutzing, dle deníku Westfallenblat ze 14. listopadu 2000).

Každý rok tečou obrovské peněžité částky na odškodnění do Izraele zároveň s atomovými ponorkami typu Dolphin. Památník Holokaustu v Berlíně, ke kterému jsou transportovány školní třídy je veliký 19.000 m2. Jak se to dá jinak označit, když ne jako proradný kult viny? Že se mé postoje nekryjí s těmi Vašimi spočívá zřejmě v tom, že jsem se nezabýval pouze tendenčním oficiálním pohledem historie, který byl vítěznými mocnostmi daleko před Vámi a je stále ještě dnes neustále omílán, nýbrž také objektivní historiografií. V ní se totiž neopakují neustále jen a ty samé Hitlerovy citáty, ale je také ukázána i druhá strana mince, k čemuž patří např. citát Winstona Churchilla, který ve svých memoárech napsal na příklad, že: „neodpustitelný zločin Německa před II. světovou válkou byl pokus vymanit svou ekonomiku ze světového obchodního systému a vytvořit vlastní výměnný systém obchodu, který by již nadále nenechal světové finanční kruhy spoluvydělávat.“ A přirozeně, že byly ve III. Říši páchány zločiny. To nikdo nechce a nehodlá zpochybňovat.

9) Kde je v naší společnosti nucen národ „se plazit“?

Ovlivňování začíná již ve škole, kde ve vyučování o historii a politice je o věčné vině řeč. Zde se zneužívá vzdělávací systém, aby mladým lidem naléval do hlavy nikoli obsah, ale názory. Jak má za těchto předpokladů vzniknout něco jako zdravý pocit sebeúcty? Výsledek je pak, že mladí Němci platí za slabochy a jsou cizineckými bandami vnímani jako oběti. Od lidí bez páteře se totiž nedá očekávat, že se budou bránit, když hned poslušně poslouchají, je-li vytažen „obušek fašismu“. Co se týká klacků pod nohama, tak to nemyslím v přeneseném slova smyslu, nýbrž zcela konkrétně mám na mysli akce „umělce“ Guntera Demniga. Těší mně samozřejmě, že jeho „umění“ je jeho okolím vnímáno spíše jako obtěžování.

10) Jedna Vaše píseň zní jako nenávistná výzva, když cizinci obývanou čtvrť chcete, cituji: „srovnat se zemí“. „Chlapci v černém s dvojitými blesky“, tak má vypadat armáda, která má tento úkol splnit. To je přece více než jasná narážka na Třetí Říši. „Žádné slitování“, požadujete. Není to snad výzva k násilí? A jaká je Vaše odpovědnost, když Vaši posluchači nakonec vyrazí a udělají to, co Stahlgewitter ve svém songu požaduje?

Album, na kterém je tento song je na Indexu (seznam v SRN zakázaných CD). Proto se bohužel k tomuto textu nemůžu vyjádřit. Pokud bych tyto textové pasáže komentoval, nebo je dal do celkových souvislostí, museli bychom znát první část písně, a to bych se mohl dopustit „bagatelizace“, což je trestné. Ale generelně rozhodně nenabádáme k násilí. „Žádné slitování“ se neustále požaduje všude možně. Především v „boji proti pravici“. Slýcháváme a často čteme o fenoménu, že se vyplatí prozkoumat lépe čísla. Ve zprávě civilní rozvědky z roku 2010 (za rok 2009) se uvádí 18.750 pravicových trestných činů, levicových jen 4.734. Je však dobré vědět, že 13.280 pravicových trestných činů jsou „propagandistické delikty“, tedy čistě názorové trestné činy. Dalších 2.956 trest. činů jsou zařazeny jako „ostatní“, mj. „štvaní lidu“, což je také názorový trestný čin. Jinými slovy, dochází zde ke kriminalizaci lidí na základě jejich myšlenek, jejich názorů na určitá témata, nebo za ukazování nějakých symbolů. Scénář nějakého ohrožení se tak vytváří uměle. Ke srovnání: V procesu koncem loňského roku v Darmstadtu, kde šlo o šíření dětské pornografie (znásilňování nezletilých, malých dětí a kojenců) byly uděleny nejvyšší tresty v trvání 5ti let. I když hlavní obžalovaný vinu na několikanásobném znásilnění 7-leté holčičky přiznal. Zacházení s politicky jinak smýšlejícími (doživotní vězení) na jedné straně a psychicky narušenými (ani ne polovina doby strávené ve vazbě) na straně druhé ukazuje na morální sešlost systému a na to, jak se zneužívá exekutiva k odstranění politické konkurence. Jelikož levicové symboly a propaganda nejsou trestné, tedy nejsou pronásledované, jedná se u trest. činů ze strany levice o skutečné činy v pravém smyslu slova. Násilí tedy nevychází od pravice, nýbrž zcela jasně od levice. Samy oficiální tiskové orgány se již nemohou vyhnout tomu, aby to potvrdily. Avšak ne proto, že by docházelo k útokům na národně smýšlející lidi a jejich rodiny, nýbrž právě proto, že jsou napadáni i etablovaní politici, hlavně z řad CDU a také policie, která se dostává do ohniska levicového násilí. Násilnické přečiny levicově radikálních chaotiků na demonstranty a policii při národoveckých demonstracích a mítincích, hořící auta, jen Berlíně v r. 2009 na 200 aut, svědčí nadále o násilnickém potenciálu levicového spektra. A to zcela bez písní od Stahlgewitteru!

11) To je teď přece trochu humbuk. Ikdyž bychom něco takového přeci jen chtěli relativizovat a odečteme,  jak tvrdíte, 16.000 trest. činů jako „názorových deliktů“, zůstává nám stále suma, která se pohybuje na stejném levelu, jako u levicových extremistů. Tak jako tak by závěr musel znít: Násilí pochází jak zprava TAK I zleva. Nemůžete přeci teď tvrdit, že by žádné pravicové násilí neexistovalo, jen když odečtete názorové delikty.

Nemyslel jsem to tak, že žádné násilí zprava neexistuje. Chtěl jsem svým tvrzením vyjádřit, že většina fyzicky páchaného násilí vychází zleva. Systémová média nás však chtějí přesvědčit, že existuje nadproporcionální násilnická činnost od pravice. Pravý opak je pravdou. Součástí propagandy jsou neustálé hororové příběhy, jako např. ten z Sebnitzu, nebo ten hrůzný fantom s kuchyňským nožem z Mnichova a po pozornosti toužící lidé, kteří si sami do těla vyrývají svastiky.

K tomu přichází trest. činy, které mají politické pozadí, jako ten příběh o opilém Etiopanovi Ermayasovi M. v Brandenburgu, který se nestal obětí potyčky kvůli své barvě pleti, jak se sugestivně v médiích povídalo, nýbrž kvůli svému chování. A jsou další a další případy, které zprostředkovávají pokřivených obraz a tím hecují nálady proti pravici. Za psychologicky zajímavé v této souvislosti považuji, že se vždy bez jakéhokoli zhodnocení skutečností najdou tisíce užitečných idiotů, kteří ruku v ruce tvoří lidské řetězy se svíčkami proti pravici – na chlup stejně příslušníkům sekt, kteří neustále vzhlíží k falešným prorokům bez jakéhokoli poučení. V takovém klimatu se pseudotolerantním spolkům a uskupením daří a jejichž levicově extremističní iniciátoři pobírají od státu z daní financované gáže. O násilí k prosazení politických zájmů si nemyslím nic. Zvláště když se domnívám, že národní opozice má lepší argumenty. Bez přestání se mluví O, ale zásadně nikdy S nacionalisty. Zapojí-li se nacionalisté do diskusí etablovaných stran, například na jejich akcích, okamžitě jsou přerušeni, nebo vyvedeni ochrankou pro „narušování“. Raději zůstávají mezi sebou, neboť jinak smýšlející jsou nezřídka lépe smýšlející. Positivně překvapen jsem byl starostou Krauschwitzu, panem Püschelem (SPD). Ten navštívil stranický den NPD, aby si sám udělal obrázek. Zcela překvapen, když neviděl žádné bitkaře, nýbrž naprosto normální lidi, rodiny s dětmi, mohl se podle svých slov pod většinu toho, co slyšel „zcela podepsat“. Toto zveřejnil a dostal obratem se svou partají trable. Požadovali po něm, aby to vzal zpět a svůj názor revidoval. Konec písničky byl, že své straně, kterou již nepovažoval za volitelnou, ukázal záda a nyní kandiduje za NPD. Takovému muži, který své předsudky jakožto přesvědčený demokrat překonal, prokazuji svou nejvyšší úctu. Takoví lidé dokazují sílu charakteru a ukazují, že usilují o skutečnou změnu bez ohledu na stranickou knížku.

12) No ale když lidé velebí symboly, které representují organizované masové vyvražďování Židů, homosexuálů a jinak smýšlejících, je to podle našich zákonů (zcela právem podle mně) trestný čin. Já nemyslím, že by Vaše počty zde něco zkrášlovaly, nebo že to tak pravice vypadá méně špatně. Nebo snad používají „Sieg Heil“ hulákající neonacisté tento pozdrav ve vzpomínce na starý Řím?

Mně zajímají fakta, ne počty a už vůbec ne moralistické žvásty. Nechci se také vyjadřovat ani ke skutečným nebo domělým zločinům NS, nechci je ani velebit, ani hnát do krajnosti. Mám však ještě teď v živé paměti, jak rychle odtáhl potulný cirkus pánů Reemtsma a Heera s názvem „Zločiny Wehrmachtu“, když národní hnutí odporu vyšlo kvůli těmto štváčům do ulic a odhalilo jejich falsa jako to, čím opravdu byly. O Katyňi by měla být také řeč. Stejně jako o mnoho dalších dokumentech z historie, které stále ještě čekají v zaprášených britských archivech na své zveřejnění a které jsou stále nikoli bez důvodu pod zámkem a nemohou být historiky zkoumány. Věřím Vám, že jste proti útlaku a vládě teroru. To jsem já také. Trčet však proto neustále v minulosti a pořád a nanovo vést válku proti Třetí říši je, myslím, naprosto zbytečné. Myslíte snad, že demokracie se skládá ze soukromé televize, Mc Donalds a květnatých řečí k tématu „lidská práva“? Můžeme si udělat rychý přehled: od atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki, přes válku ve Vietnamu, která začala vymyšleným útokem na letadlovou loď, vmašírování „osvoboditelů“ do Afghanistánu až k přepadení Iráku, které bylo také postaveno na lži, protože se žádné atomové zbraně nenašly a dělo se tak jen kvůli zplundrování nerostného bohatství a pokoření iráckého národa. Můžeme pokračovat, vykořisťování Třetího světa takzvanou západní společností, koncentrační tábory Guantanamo a Abú Ghraíb, zamoření naší stravy „Gen-mafií“ a instalace EU-diktatury ve formě Lisabonské smlouvy. „Jediná demokracie na Blízkém východě“, Izrael, není ověnčena zrovna slávou, pokud jde o téma lidskosti.

13) Třetí říše je prostě centrální část mladé historie této země. Vědomosti tedy musí být předávány dál. Zastírání je zřídka řešením. Tu Vaši část o demokracii neshledávám zrovna nezajímavou a ano: především Američané rádi a často znásilňují demokracii. Jen nerozumím tomu, co to má dělat s naším tématem.

Připisovat vinu pouze Američanům by bylo příliš jednoduché. Každopádně jejich zahraniční politika je evropskými zeměmi vítána a silou podporována – s Merklorežimem v čele. Amerika není symbolem znásilněné demokracie, spíše demokracie bez masky. Téma má s naší diskusí samozřejmě co do činění. Téma tohoto vydání je „Hudba a politika“ a nikoli „Hudba a předevčírem“. Tak se pojďme bavit o aktuálních tématech. Považuij za nesmírně únavné a bohužel i předvídatelné, když se pokaždé vytahuje Třetí říše jako „smrtící“ argument. Pro mně je III. říše uzavřené minulé období, které nemusím věčně, furt a pořád překonávat. Žiji v roce 2011 a nepovažuji r. 1933 za „naši mladou historii“, která evidentně nikdy nezestárne. Pro mně je „naše mladá historie“ pád Berlínské zdi, který jsem ještě jako mladý člověk zažil, nebo teroristický útok na Světové obchodní centrum se všemi jeho temnými pozadími a přepadení Iráku…

14) Jak tedy vypadá Vámi navrhovaný způsob řešení? Německo je/bylo přistěhovaleckou zemí, z toho zdejší ekonomika profitovala. Lidé, kteří tehdá přišli do Německa se zde usadili, mají děti, založili rodiny. Výsledkem je společnost, která se skládá z mnoha etnických  skupin. Měli bychom snad všechny vyhodit jen proto, že část z nich nedosáhla přiměřené jazykové úrovně, nebo jak tedy zní Vaše představa řešení tohoto problému? Zřejmě zde nebudete úplně bez nápadů, ne?

Jak celkem správně tvrdít, profitovala z toho ekonomika, avšak právě jenom ekonomika. Ekonomika je krk, který má stále hlad. Tento obor rád označuji za asociální okrajovou skupinu. Člověk se upíše megalomanii neomezeného růstu. Jenže v omezeném světě není neomezeného růstu. Zkrze prolínání ekonomiky s panujícím systémem se dělají zákony, které dovolují personalisovat zisky. Ztráty pak srovná německý daňový poplatník. Toliko k Vašemu výrazu „zdejší ekonomika“, který nezná vlast, jen aktuální sídlo. Nenápaditost je mi vzdálená. Jak jsem již zmínil, je třeba pouze využít stávajících zákonů, resp. stávající zákony přizpůsobit novým podmínkám. Kriminální a dlouhodobě nezaměstnané cizince je třeba vrátit do jejich zemí. Ten největší problém by tím měl být vyřešen. Dále je třeba zastavit přísun nekvalifikovaných lidí, kteří zbytečně zatěžují náš sociální systém, tedy azylový paragraf kompletně škrtnout. V dobách ekonomické krize a masové zaměstnanosti je takový „luxus“ neúnosný. Už žádné „stolečku, prostři se!“. Naopak bych tento sektor zprivatizoval! Vypadalo by to tak, že ti, kteří jsou toho názoru, abychom „těmto nebohým lidem přece pomohli“, tak mohou činit. A to tím způsobem, že tyto cizince ubytují na vlastní náklady ve svých vlastních obydlích. Budete se divit, jak rychle tyto hlasy utichnou, jakmile bude požadováno jednání na vlastní odpovědnost. Je vždy velmi jednoduché rozhazovat penězi, které člověku nepatří.

15) Že ekonomika nezná vlast, jenom sídla, shledávám fantastické. Kdybychom se omezili jen na to a ponechali stranou mnoho negativních aspektů, byla by ekonomika přece ideálním příkladem společně kvetoucího světa. Jste snad hrdý na to, že jste Němec? Narodit se zrovna zde není přece žádný čin, který jste vykonal, nýbrž nic jiného než biologická náhoda. Kdo potřebuje nějakou vlast?

Každý člověk potřebuje vlast. Co se týká Vašeho společně kvetoucího světa, respektive myšlenky na vlast, tak se zdá, že nejste v obraze. Jižní Súdán se odděluje od severního, nucené sňatky v Belgii budou brzy minulostí. Zanedlouho budou existovat dva nezávislé státy Vlámsko a Valonsko, Jugoslávie se rozpadla, stejně jako SSSR na mnoho menších států. Skandinávské země ukazují molochu EU záda a zakládají „Spojenou severskou federaci“, Spojené státy Americké již také brzy nebudou až tak spojené. Jen proto, že dnes lidé komunikují přes Internet a posílají si E-maily by jste neměl propadat iluzi, že něco „společně kvete“. Postižené národy toto rovnostářské barbarství, o kterém neustále sníte, zažily na vlastní kůži. Na tisíce jich musely ztratit své životy v krvavých občanských válkách jen proto, že politici bez svědomí jednali proti přírodě a stvořili tento šílený národnostní chaos. Místo Vašeho vynuceného smíchaného soužití jsem pro rovnocennou koexistenci svobodných národů se suverénní vlastí. Ostatně pod obrázkem Atatürka na titulní straně v Německu nejprodávanějších tureckých novin Hürriyet stojí „Turecko Turkům“. Takže se zdá, že klientela, za kterou tu vystupujete, není myšlence o vlasti zase až tak vzdálená.

Zaprvé jsem hrdý na to, co činím. Naplňuje mně hrdostí, být narozen do tohoto osudového společenství, které přineslo světu toliko velkého ducha, a já mohu na tom celém z části spolupůsobit. Nikdo z nás není žádná biologická náhoda. My všichni jsme logickým důsledkem spojení našich rodičů. Celé toto blábolení o tom, že „se někdo někde někdy narodil“ mi zní až příliš podobně s příběhem o čápovi, který někde roznáší děti. Nikdo není náhodně jen tak narozen, nýbrž je dalším článkem v řadě svých předků.

16) Má zde v třetí generaci žijící Němec tureckého původu podle Vás právo v Německu žít, dopustí-li se krádeže v obchodě? A jak bychom měli zacházet s kriminálními „necizinci“?

Samozřejmě ne hned při krádeži v obchodě. Mluvím o kriminálních rodinných klanech, o genzích a organizovaných zločineckých bandách. Já ale neznám Němce tureckého původu, jen Turky, kteří mluví německy. Němečtí zločinci projdou standardním trestním procesem a pak se je pokusíme začlenit zpět do národního společenství. Sexuální delikventi budou po referendu podle šýcarského vzoru, k ochraně našich dětí a žen, popraveni.

17) A co bude s politickými uprchlíky, kteří jsou ve svých zemích pronásledováni a zabíjeni? Máme je prostě nechat jejich osudu, protože už si tento „luxus“ nemůžeme dovolit (což zní stejně perverzně, jako přemýšlet o tom, zda si můžeme, nebo nemůžeme dovolit sportovní vůz jako koníčka k trávení volného času).

Nevím, kde žijete a jestli máte bohaté rodiče. Ale v dobách Hartz IV, ve kterých je každé páté dítě chudé (Německý institut pro hospodářský výzkum), každé šesté dítě je chudobou postiženo (Unicef, květen 2008)  a skoro 2 miliony dětí žijí pod hranicí chudoby ,není pro většinu Němců nějaké sportovní auto téma, o kterém by bylo třeba přemýšlet. Na tomto světě je cca 194 států (se stoupající tendencí), takže pro každého pronásledovaného to znamená minimálně 193 možností úprku. Žádný jiný stát nepřijímá tolik lidí jako my, mimo snad ještě USA, a mrhá takto ochotně blahobytem domácího obyvatelstva. S tím musí být konec. Ale jak jsem před chvílí řekl, nenechte se mnou odradit a ukažte vlastní iniciativu.

18) Ještě jednou téma ekonomika. Z hospodářského růstu neprofituje pouze ekonomika, nýbrž také lidé, kteří  ve společnosti žijí a jejichž životní situace a standard se tímto zlepšuje. Konec konců i „gastarbeiteři“ ochotně přijímali práci, která Němcům moc nevoněla a tím spoluzapřičinili, že se německé společnosti dařilo lépe. Že míchání národů vede ke konfliktům, které by jsme měli co nejlépe zvládnout a najít řešení za současného zohlednění různých zájmových skupin je výzva, před kterou stojíme a která by se měla zdolat. 

Pohádka o „gastarbeiterech“ kteří „znovupostavili Německo“ už je snad dávno překonaná. Výstavba začala bezprostředně po skončení války rukama našich „žen v troskách“ (Trümmerfrauen – německé ženy, které po válce v troskách cihlu po cihle pomáhaly budovat poválečné Německo – pozn. překl.) jejichž činy nemohou být jen tak zameteny pod koberec. Gastarbeiteři přišli z Itálie r. 1955 a z Turecka až v letech šedesátých. Tyto země chtěly na jedné straně odlehčit svému trhu práce a na druhé straně se jednalo o devizovou spekulaci gastarbeiterů. Spolková republika otálela, pak však podlehla tlaku ekonomiky, která se těšila z levné pracovní síly. Jak nám již říká první část slova „Gast“, tedy „host“, odcházejí většinou hosté také někdy domů. Místo, aby na tom režim SRN trval, tak to nějak trochu zanedbal. A to, že gastarbeiteři vykonávali práce, která našinci údajně nevoněla není pravda, nebo jen zčásti. Za pravé by to znamenalo, že mezi lety 1945 – 1955 by nikdo nedělal svoz odpadu a za druhé přišlo málo nebo vůbec žádní kvalifikovaní odborníci. Moje životní situace se ostatně taky nezlepšila jen proto, že šéfové multinárodních koncernů si plní kapsy. Jakožto otec a živitel rodiny bych si toho určitě všiml.

Magazin Saitensprung, 2011

Aktualizace
a co na to demokraté?  

Celý rozhovor: http://www.nonkonformist.net/5586/frank-kramer-„vielleicht-fehlt-ihnen-das-feingefuhl-fur-unseren-wortwitz“/

Zkrácené oficiální vydání: http://www.ijk.hmtm-hannover.de/fileadmin/www.ijk/pdf/saitensprung/Saitensprung_3.pdf

Posted in: Úvahy, Zprávy