Ohlédnutí za velkým Dnem nezávislosti

Posted on 5.7.2011

1


4. červenec je Den nezávislosti USA. Od roku 1776 vede tato země po celém světě války, které rády přerůstají v genocidu, jako v případě indiánů a Hirošimy. Nejoblíbenější zbraní američanů je bombardér, který je obzvláště vhodný k útokům na civilní cíle a příležitostně zasáhne i nepřátelské vojáky. V poslední době uvolnily bombardéry místo osamoceným bezpilotním letounům. Je totiž o hodně zábavnější rozšmelcovávat afghánské svatební průvody jen pomocí joysticku z bezpečného bunkru v Arkansasu, než týdny sedět skrčený v bombardéru a po krvavém díle ještě zvládnout nebezpečné přistání.

My Němci jsme za spoustu věcí Američanům vděčni, například za dvě světové války, ve kterých byla naše země zničena a zplundrována, za 65 let „převýchovy“, při které je naše historie pomlouvána, naše mládež balamucena a tisícileté dějiny překrucovány. Děkujeme USA za to, že tak dobře střeží spolkové zlato, které sami už nikdy neuvidíme, děkujeme jim za náhražku ústavy, ve které jsou veškerá základní práva podmíněna zákonnými předpoklady, děkujeme jim za velkolepý politický personál, který slouží všemu, jen ne zájmům německého lidu.

USA ale při tom všem přeci chtějí jen to nejlepší – a sice od celého světa pro sebe. Vystěhovalci jeli do Ameriky za svobodou a svoboda celého světa tím byla ztracena. Každý smí žít svobodný americký život – jenom ne ten svůj. Tato svoboda byla národům odňata. Z šancí Nového světa se pozvedla pokřivená tvář Wall Street a kde nestačí jejich nezřízený loupežný kapitalismus, tam udeří firmy jako Monsanto, které svobodné sedláky snižují na otroky a chtějí celé národy vést do hladové poroby.

Obyčejný Američan je milý, láskyplný člověk. Chce jen to dobré, stejně jako Vy a já. Stará se o své děti, je to milý soused, vždy ochotný pomoci. Bohužel však této zemi nevládnou tihle milí a ochotní Američané. Ti nebozí lidé, kterým se zde vládne jsou hecováni, manipulováni a naprosto stejně obelháváni jako milí a ochotní lidé na naší straně Atlantiku. USA přestály 235 let, avšak nic na tomto světě netrvá věčně. Dokonce ani USA nevlastní neomezené právo na existenci na věčné časy. Impérium se pro svůj úspěch stalo dekadentním, již dávno přesáhlo svou míru. U Joschky Fischera stačil jeden rozhovor v „zadní místnosti“, aby se z anarchistického vrhače kamenů stal vzorový demokrat. U Dominiqua Strauss-Kahna inscenují zase tyto síly levnou frašku. Krysy Wall Streetu opouští potápějící se loď.

Všechno nejlepší k narozeninám Ameriko! Měla jsi své období velikosti, a ano, dokázala jsi změnit svět. Bývala jsi velkým státem, ale nikdy ne národem. O tvých dobrých stránkách budu psát zakrátko, při vhodné příležitosti, až budu psát tvůj nekrolog.

Denní komentář Michaela Winklera, 4.7.2011