Norsko – komu se ten zločin hodí?

Posted on 31.7.2011

2


Bernhard Schaub

A je to venku: Nebyl to islamista. Byl to pravicový extremista! Atentátník prý požaduje evropské nezávislé hnutí, boj proti multikulti a vrácení migrantů zpět, povídá se. Vidí prý křesťanskou Evropu v nebezpečí. Někdo takový je v gaunerské mediální mluvě typický neonacista. Dobře, na to jsme si už zvykli.

Tento údajný ochránce křesťanské Evropy a přítel bílých lidí tedy jde a zastřelí necelou stovku mladistvých příslušníků své vlastní ohrožené rasy, aby zdůraznil svoje proticizinecké požadavky.

Je to asi to stejné, jako by aktivista Greenpeace odstřelil sto plejtváků nebo delfínů, aby poukázal na jejich ohrožení.

Považuje tohle někdo za možné?

Nebo je snad myslitelné, aby protivník jádra v nejbližším okolí atomového reaktoru otrávil sto lidí, aby tak protestoval proti ohrožení radioaktivitou?

Ne, toto myslitelné není. Vrah z Norska přeci není náhodný vyšinutý blázen. Ideologicky motivované zločiny – o které se tu jedná – mají však vždycky určitou logiku a tu nelze v oficiální verzi masakru v Norsku nalézt. I na to jsme si však zvykli. Již přeci víme, že: Když se někde něco stane, pak je oficiální verze vždy ta nejméně pravděpodobná.

Avšak nesrovnalostí je v tomto hrůzostrašném příběhu více: Norská policie potřebovala celou hodinu k tomu, aby se dostala na místo neštěstí. Nejdřív nebyl k dispozici vrtulník, pak se potopila policejní loď. Nakonec museli jet strážci pořádku na ostrov soukromou lodičkou. Vrah měl k dokončení svého krvavého díla tolik času, kolik by si jen mohl přát.

A to není všechno. Tento všudybyl ještě před tím stihnul uprostřed vládní čtvrti odpálit bombu s takovou ničivou silou, před kterou by smekl i ten nejzkušenější bombový kutil z Bagdádu. Údajně mu šlo o to zmasakrovat norskou vládu, nebo ji alespoň ochromit.

Dobře, člověk si dovede představit, že někdo, kdo se cítí být tyranským vrahem něco takového plánuje. Co by však dělal každý obyčejný rozezlený občan, kdyby měl v úmyslu sejmout svoji vládu? Zjistil by si, kdy bude největší pravděpodobnost, že se páni ministři budou zdržovat tam, kde je chce zabít.

Náš pravicově-extremistický atentátník tak bystrý nebyl. Zvolí si pro své dílo dobu prázdnin a v průběhu prázdnin ještě pátek odpoledne, aby si byl zcela jist, že se zde jeho oběti určitě nacházet nebudou. Každý ví, že se v pátek odpoledne koncem července ve vládních budovách nachází maximálně pár uklízeček a strouhátek na tužky. Zasáhne to opět nevinné kolemjdoucí – norský národ, který chce tento „neonacista“ údajně chránit.

Představme si: Vilém Tell se se svou kuší schová za strom v „Prázdné ulici“ a čeká tak dlouho, až pan Gessler odjede na dovolenou na habsburský zámek ve Vídni nebo v Čechách. Pak nechá zasvištět tětivu a zabije pár náhodně po této cestě jdoucích Švýcarů. (Příměr se švýcarskou legendou, kdy Vilém Tell, schován za stromem v „Prázdné ulici“/Hohle Gasse mezi okresy Küssnacht a Immensee zastřelil habsburského zemského rychtáře Hermanna Gesslera)

Tohle fatálně připomíná jisté 11. září, kde je ve dvou věžích Světového obchodního centra v osm hodin ráno jak známo také jen pár uklízeček a pár strouhátek na tužky a ne hlavní bossové, kteří se tou dobou ještě naposledy převalí v posteli.

Tehdy potřebovala americká sionistická mafie důvod pro války proti islámu – od Afghánistánu, přes Irák a Libyi, až po tu v Iránu, která ještě nezačala.

A nyní? Nyní se nepřítel evidentně přemístil do vznikajícího evropského hnutí odporu proti globalizaci. Můžeme se cítit býti poctěni, pokud by to zároveň znamenalo, že kriminalizace politického protivníka dosahuje svého vrcholu.

Proč střílí tento zakázkový zločinec po Norech a ne po afrických, nebo muslimských přistěhovalcích, na které se oficiálně chystal? Tohle je skutečně fajnová psychologie: Kdyby vyhodil do vzduchu mešitu během páteční modlitby, mohl by si být lhostejností, nebo dokonce skrytou radostí svých krajanů a ostatních Evropanů takřka jistý. To je ovšem přesně to, co se nechce. Úžas nad masovou vraždou vlastních lidí se v cuku letu promění v nenávist proti vybásněnému světonázoru našeho atentátníka. Pak dostaneme, co chceme: Mediální konzumenti s vymytými mozky budou napříště asociativně spojovat evropské hnutí za nezávislost se vzpomínkou na zločin proti vlastnímu národu. V budoucnu, až budou zase údajní pravicoví extremisté exekuováni zničením jejich profesní a materiální existence a vysokými tresty odnětím svobody, si určitě tisk rád vzpomene na masakr z Norska a sklidí u svého publika ještě frenetičtější potlesk.

Můžeme si být skoro jisti: Když to někde praskne a ono prasknutí bude podsouváno pravicovým radikálům, jedná se o provokaci zaujaté strany. Neexistují totiž žádní vážní aktivisté z národních evropských kruhů, kteří by si nebyli zcela jasně vědomi skutečnosti, že paramilitární pseudo-odpor proti panujícímu systému by byl naprostý nesmysl, neboť prozatím má politická mafie totální mocenský monopol.

Průhlednou akcí tajných služeb v Norsku se v každém případě nenechme ošálit. Její rukopis je jasný. Za jak hloupé nás vlastně považují?

Bernhard Schaub, 25. července 2011
Text mírně zkrácen.

Originál zde

Autor je německý Švýcar, profesor německého jazyka a historie. Kvůli publikaci své knihy v r. 1993, ve které vyzýval k neutrálnímu, emocemi nezatíženému zkoumání fenoménu Holocaustu byl propuštěn ze zaměstnání. Od té doby je v médiích soustavně označován za „popírače Holocaustu“. Jako publicista je činný v celém německy mluvícím prostoru. 

Posted in: Úvahy, Zprávy