Cohn-Bendit má o nemoc navíc

Posted on 9.11.2011

2


Daniel Cohn-Bendit

Médii proběhla zpráva o tom, že francouzsko-německo-židovský euro-politik zeleného směru onemocněl rakovinou, a jaká že je to hrůza. Na štítné žláze objevili lékaři rakovinové bujení. Štítnou žlázu i s nádorem lékaři před dvěma týdny odstranili, Cohn-Bendit se cítí dobře.

Když člověk onemocní rakovinou či jinou těžkou nemocí, která zpravidla končí smrtí, tak to vždy, alespoň u něj samotného a jeho blízkého okolí, vyvolává pocity smutku a soucitu. V nepříjemných životních situacích padají často i otázky dovnitř do svědomí: Proč zrovna já? Komu jsem co udělal?

Na těžké nemoci neumírají jen zaprodaní politici, zločinci a zlí lidé obecně (Hitler se těšil velmi dobrému zdraví a život si vzal sám, Václav Havel se už 15 let rozpadá), ale i obyčejní lidé, kteří často neublížili ani mouše. V tomhle je osud, Bůh, nebo Velký třesk docela nevybíravý.

Přemýšlím, proč nás média zaníceně informují o tom, že Kohn-Bandita onemocněl rakovinou, když tento makabejec trpí po léta jinou vážnou nemocí, která narozdíl od rakoviny může vážně zničit mnoho dalších lidských životů, navíc ve věku, ve kterém se takřka nelze bránit.

Poslechněme si však, co o sobě sám Kohn-Bandita říká:

„…již dávno jsem měl chuť pracovat ve školce. V roce 1972 jsem se ucházel o místo ve školce patřící pod Frankfurtskou universitu. (…)

Rodiče mě akceptovali. V této školce jsem pracovatl dva roky. Byly tam děti od 2 do 5ti let – byla to fantastická zkušenost. Když je člověk trochu otevřený, je mu jasné, že děti nám mohou velmi pomoci porozumět našim reakcím. Ony mají velkou schopnost vnímat, co se děje dospělým. (…)

Mé neustálé flirtování se všemi těmi dětmi nabralo brzy erotický ráz. Dokázal jsem vnímat, jak se ty malé holčičky ve svých pěti letech dokázaly naučit mně vzrušit. Je to až k nevíře. Často jsem byl úplně bezbranný. (…)

Často se mi stalo, že mi děti rozepínaly poklopec a začaly mě hladit. Reagoval jsem různě, ale jejich přání mě stavělo před problémy. Ptal jsem se jich: „Proč si nehrajete mezi sebou, proč jste si vybrali mě a ne jiné děti?“ Ale když na tom trvaly, tak jsem je hladil taky…“

Z autobiografické knihy „Der große Basar“, kapitola“ Little Big Men“, strana 139-147, Trikont Verlag 1975.
Autor: Daniel Cohn-Bendit

V souvislosti s etnicitou pana europoslance se mi dere na mysl oplzlá pasáž z jiné knihy:

„Ve věku tří let a jednoho dne je dívka připravena k souloži“
(Talmud, Jabmuth 57b)

Žádnou souvislost v tom však nehledejme. Každý ví, že to je jen náhoda.

Kdyby se Cohn-Bendit svoji úchylkou veřejně nechlubil a léčil ji, bylo by mi zprávy o jeho novém onemocnění smrtelnou chorobou možná i líto.

Váš

Zvídavý Vincenc

Posted in: Úvahy, Zprávy