Pak Vám buď Bůh milostiv!

Posted on 22.11.2011

0


Tento článek věnuji všem, kteří se tolik natrápili při komentování dokumentu „Hitlerova válka? Co zamlčuje Guido Knopp…“
Váš, Zvídavý Vincenc

klaar.jpgMilé kamarádky, milí kamarádi. V těchto dnech si jistě někteří z nás přejí, aby trestné činy “Velezrada” a “Vlastizrada” nikdy nebyly vymazány z našeho trestního zákona, jak se to podařilo sociálně-liberální koalici v r. 1969 ještě předtím, než mohla zrealizovat svoji “novou východní politiku”. Pokud by totiž tyto paragrafy byly v platnosti, čekal by některé německé politiky za jejich počiny nejtěžší žalář.

Žádný politik by se tak totiž například nikdy nevzdal univerzálních práv německých vyhnanců, nebo je v denní politice nechal jednoduše bez povšimnutí, jak se tomu běžně děje. Stejně tak by nesměl odevzdat práva, týkající se suverénnosti a hospodaření do rukou Evropské unie, aby tak vydal Německo definitivně napospas těm, kteří své finance neumějí (nebo nechtějí) mít pod kontrolou. Kdybychom museli z našich daní 2010 zaplatit poslední splátky 90 let trvajícího versaillského vyděračství vítězů, německé hospodářství by se v důsledku nastávajícího finančního kolapsu zřejmě zhroutilo. To však byl od začátku 20. století cíl našich válečných protivníků. “Pokud bude Německo v následujících padesáti letech schopno obchodovat, vedli jsme tuto válku zbytečně.” (Britský ministr války Winston Churchill v “The Times”, duben 1919)

V únoru 2010 jsem Vám to již psal a musím Vám to nyní zopakovat: “Obě dvě světové války byly Velkou Británií a jejími spojenci vedeny jako druhá Třicetiletá válka, aby tím Německo a jeho ekonomická síla byly zneškodněny.” (Výrok bývalého předsedy vlády Johna Majora týkající se let 1914-1945 u příležitosti vzpomínkového projevu 50. výročí konce války v Berlíně). Na britské veřejnosti se k tomu doznali takto: “Nevstoupili jsme r. 1939 do války, abychom zachránili Německo před Hitlerem, Židy před Osvětimí, nebo kontinent před fašismem. Stejně jako v roce 1914 jsme do války vstoupili z neméně ušlechtilého důvodu, totiž, že nemůžeme akceptovat přední mocenské postavení Německa ve světě.” (Sunday Correspondence, Londýn 17. srpna 1989) Povšimněme si, jak zde Britové své pustošivé válečné cíle (viz následující Churchillův citát) podkládají ušlechtilým důvodem. Nyní si prosím představte, že by někdo z nás tvrdil, že Německo vedlo válku “z ušlechtilých důvodů”, aby bránilo svoji svobodu před drancováníchtivími protivníky. Jistě by tak člověk v tomto nejsvobodnějším státě, jaký kdy existoval na německé půdě, brzy seděl na lavici obžalovaných.

Aby bylo pravdě učiněno zadost, je třeba k výše uvedenému citátu dodat, že “vstup do války” neznamená nic jiného, než vyhlášení války ze strany Velké Británie a Francie Německu a ne však také Sovětskému svazu, které rovněž napadlo Polsko (z východu).

Churchill z tohoto popudu zvolal: Tato válka je anglická válka. Jejím cílem je zničení Německa. …Kupředu, Kristovi vojáci!” (Churchill ve svém rozhlasovém projevu z 3.9.1939) Kdo tu prosím pěkně byl válečný štváč a bral si navíc do úst Krista k podpoře pustošivých motivací svých vojáků?

Němci mohou zcela oprávněně pohlížet na 8. květen 1945 jako na den, kterým začalo postupné vykuchání veškerých práv zbaveného Německa! Takto bychom měli opáčit každému, kdo by chtěl zase přijít s “osvoboditelskou lží” – především pak paní Merklové.

“Narodil jsem se, abych cítil německy, jsem zcela nastaven na německé myšlení. Nejprve můj národ a pak všechny ostatní, nejprve má vlast, až potom celý svět.” Takto krátce uvedl svoji esej generálmajor Jürgen Reichardt, ve které dále rozvádí:

“Může člověk dnes něco takového říci – nebo dokonce písemně šířit? Živě si lze představit pohoršení těch, kteří za každým vlasteneckým vyznáním – a zvlášť při slově “vlast” – vidí společnostohrožující nacionalismus. Láska k vlastnímu národu? Jaká hrůza! 

To však platí jen v případě Němců. Od ostatních se to dokonce vyžaduje. Kdyby místo “německy” stálo například “polsky”,  zřejmě by ti stejní pohoršenci vyzývali, vedeni nadšeným dojetím, k projevům sympatie a požadovali by respektování národnostního cítění ostatních.

Kdyby takto mluvili Turci třetí generace v Německu, o povzbuzování k pěstování vlastní identity by nebyla nouze. Kdyby se napsalo: “…narodil jsem se, abych cítil americky” – třeba jen v nějakém songu, všichni by se s nadšením ke zpěvu přidávali; čím plytčí, tím horlivější. 
Už jen “německé myšlení” platí za nevhodné. A mluvit o něm, teprve! Nikoli někde u našich sousedů, nýbrž ve vlastní zemi, kde se dokonce používání vlastního jazyka děje často už jen ve formě ohavné, naprosto zprzněné anglo-hatmatilky…

Všimli jste si někdy, že by někdo slovy “typicky německé” myslel něco positivního? A koho to ještě více odrazuje jsou cizinci. Nebo Němci, kteří déle žili v zahraničí. Ti zjistili, že něco jako “mezinárodní”, nebo “evropské” cítění neexistuje. 

Popírání sebe sama si nezaslouží žádnou úctu. Neboť v popírání se skrývá lež.”
(Jürgen Reichardt, generálmajor ve své knize “Treue Kameraden”, 2011, strana 11) Tolik prezident bavorského svazu vojáků.

Ti, kdož cítí německy, přeci jen existují. Dostávají se ke slovu například v otevřených dopisech americkému velvyslanci v Berlíně, jako třeba v tomto:

“Vážený pane velvyslanče Murphy,

už dlouho je na čase, nastavit Vám jakožto představiteli Spojených států Amerických zrcadlo. 

Pane velvyslanče, neuplyne den, aniž by se ve Vašimi krajany řízených médiích nepsalo o německé vině a válečném chtíči. Kdo po roce 1945 osnuje po celém světě války? Vaše země. Budu zde jmenovat jen ty největší: Vietnam, Korea, I. válka v zálivu, II. válka v zálivu, Irák, Afghánistán, Balkán, kam Vaši krajané přinesli nesmírné utrpení pro místí obyvatelstvo. 

Předtím se odehrálo toto:

Ve 30tých letech docházelo ze strany polských občanů opakovaně k napadání německého obyvatelstva v příhraničních regionech a napadání německé menšiny v oblastech, které podle Versaillské smlouvy musely být po I. svět. válce postoupeny Polsku. Jsem očitý dobový svědek, sama jsem toto narušování hranic v Pomořansku zažila. Letadla, která létala z Berlína do Königsbergu, byla z polského území ostřelována. Nákladní vlaky, které byly na cestě ze Slezska do Východní Pruska, aby zaopatřily tamní obyvatelstvo, nebyly již Polskem pouštěny, ačkoliv tehdejší vláda za užívání těchto kolejí musela platit. Na jaře roku 1939 prohlásil generální inspektor polské armády Rydz-Smigly během svého veřejného projevu před polskými důstojníky: 

“Polsko chce tuto válku s Německem a Německo jí nebude moci zabránit, i kdyby chtělo.”

Na jaře roku 1939 nařídila polská vláda “mobilizaci” a 30.8.1939 následovala “generální mobilizace” což znamená asi tolik, co vyhlášení války. Tzv. “přepadení” Polska se tak nikdy nekonalo. 

Lord Halifax, britský velvyslanec ve Washingtonu, v roce 1939 prohlásil: “Nyní jsme Hitlera přinutili k válce, takže teď už nemůže rušit Versaillskou smlouvou kousek po kousku mírovou cestou.”

Tyto citáty, pane velvyslanče, by Vás měly přimět k přemýšlení, kdo vlastně tuto válku chtěl a  kdo ji rozpoutal. 

Asher Ben Nathan, první izraelský velvyslanec v Německu, odpověděl na otázku žurnalisty, kdo první vystřelil v Šestidenní válce takto, cituji: “Není podstatné, kdo první vystřelil. Podstatné je, co tomu výstřelu předcházelo.”

Na volebním mítinku v roce 1940 v Bostonu prohlásil president Roosevelt: “Nepošlu Vaše syny opět do Evropy do války!!!” Po setkání s Churchillem se však v roce 1941 rozmyslel jinak. Provokoval Japonsko, poslal americkou flotilu do Pearl Harboru, poslal ještě pár zašifrovaných zpráv, takže Japonsko muselo vycházet z toho, že by mělo být napadeno. Historici píší, že obětoval 2.000 mariňáků jen aby měl důvod zasáhnout do války v Evropě! A pak, pane velvyslanče, přiletěly nejprve Vaše bombardéry.

  • 1042 měst bylo srovnáno se zemí, všechna města nad 3000 obyvatel a všechna velkoměsta. V poušti Utahu zkoušeli Vaši krajané na detailně postavených barácích plánované doslova průmyslové zpopelnění německých měst. Vytvořil je německo-židovský architekt Erich Mendelsohn  (Der Spiegel 41/1999).
  • Statisíce nevinných žen, dětí a starců byly zabity.
  • Vaši krajané zřídili tábory smrti v Porýní (Rheinwiesenlager). Přes milion německých vojáků tam nechalo svůj život. Přečtěte si knihu “Plánovaná smrt” od Jamese Bacque. Nechali jste tam zajatce vyhladovět a bránili jste Mezinárodnímu červenému kříži v dodávkách potravin a léků.
  • Statisíce Němců zemřelo hladem, neboť Vašimi krajany stanovené příděly nestačily k přežití. 
  • Čtvrtina naší země (164.497 Km2) s nevyčíslitelným bohatstvím nám byla ukradena.
  • Bylo nám zkonfiskováno 346.000 patentů, 20.870 obchodních značek, 50.000 nových barevných vzorů.
  • 523 německých vědců bylo zataženo do cizích zemí.
  • Vaši vojáci znásilňovali německé ženy a dívky.
  • Vaši vojáci kradli a plundrovali, “osvobodili” nás od našeho kulturního bohatství, obrazů a zlatých rezerv. Mluvilo se o největší krádeži v historii. 
  • 15 milionů lidí bylo vyhnáno ze své vlasti. Statisíce jich vyhladověly nebo umrzly. Desetitisíce se utopily při svých plavbách na lodích směr západ. Amerika to dopustila, nečinně přihlížela.
  • Vaši krajané bombardovali Drážďany, město, proslulé svým kulturním bohatstvím, ačkoli věděli, že se v něm nachází desetitisíce vyhnanců. Více jak 200.000 mrtvých po dvou náletech. A den po bombardování ostřelovali Vaši krajané kulomety lidi, prchající na labské lučiny. Ještě žijí očití svědci, kteří to zažili.
  • Vašim krajanům nestačilo, svrhnout na Japonsko atomovou bombu, ne, musela být svržena ještě jedna. Na pár tisících mrtvých víc nebo míň přeci nezáleží. Tím se staly USA jedinou zemí v historii, která kdy svrhla na lidi atomovou bombu. 

Po pádu Berlínské zdi stáhla ruská vláda své jednotky z Německa. Stále je však v Německu přítomno 70-80.000 amerických vojáků (!) v plné zbroji, včetně atomových bomb (!!!). Kdy nás, pane velvyslanče, od nich osvobodíte? 

Znám rčení, které bych ráda uvedla na závěr mého zúčtování: “Milý Bože, osvoboď nás od osvoboditelů, kteří nás od osvoboditelů osvobodili.”

S úctou 

Gerda Wittuhn
(Otevřený dopis Gerdy Wittuhn jeho excelenci Philipu Murphymu, velvyslanci USA ze 17.8.2011.)

Ještě bych měl dodat, že Churchill chtěl po bezpodmínečné kapitulaci Wehrmachtu nechat nejdůležitější členy německého vedení jednoduše zabít. Američané chtěli soudní proces.

Jelikož bylo německé vyhlášení války USA zcela legální, musela být podle amerického hlavního žalobce Roberta H. Jacksona válka v Evropě německou agresí, která byla od počátku proti mezinárodnímu právu. Jackson však viděl, že ve férovém procesu není samotná vina Německa prokazatelná. Vůči svým spojeneckým justičním kolegům konstatoval:

“Němci s jistotou obviní naše tři evropské spojence, že sledovali politiku, která válku vynutila. Toto já tvrdím, protože zajištěné dokumenty ministerstva zahraničí, do kterých jsem nahlédl, docházejí všechny ke stejnému závěru: “Nemáme žádného východiska; musíme bojovat; jsme obklíčeni; dusí nás.” Jak by reagoval soudce, kdyby toto vyšlo v procesu najevo? Myslím, že by řekl: Předtím, než někoho odsoudím jako agresora, neměl by to tento prostě jenom popírat, nýbrž by měl především vylíčit své motivy.”

“….pokud tento proces vyústí v diskusi o politických a ekonomických příčinách války, mohou tak v Evropě, kterou moc dobře neznám, stejně jako v Americe, kterou znám celkem dobře, vzniknout nekonečné škody.”
(Robert H. Jackson, International Conference on Military Trials. A documentary record of negotiations, Washington 1949, strana 306)

Proto byly všechny dokumenty a výpovědi, svědčíci o válečné politice západních mocností, Polska a Sovětského svazu tribunálem odmítnuty jako irelevantní.

A kdo si myslí, že už je to skoro 70 let pryč a dnes je to bezvýznamné, ten ať si přečte náš “základní zákon” (německá náhražka ústavy, pozn. ZV), který v § 139 říká: “Právní předpisy, vydané za účelem osvobození německého národa od nacionálního socialismu a militarismu nejsou ustanoveními tohoto zákona dotčeny.”

To je důvod, proč Německo stále nemá mírovou smlouvu, doposud si jako suverén nesmí schválit vlastní ústavu a proč je stále v platnosti ustanovení OSN o “Nepřátelských státech(čl. 53 a 107 charty OSN) a dodnes nesmí být pravda vyřčena – neboť “nekonečné škody” neznamenají nic jiného, než že by válečné zločiny spojenců musely před soud, aby se Německu dostalo spravedlnosti a odškodnění tam, kde to je dnes ještě vůbec možné. Dlouhodobě o toto usilovat by měl být přirozený úkol německé politiky; Prožíváme přesně pravý opak; Fantasie některých jednotlivců dosahují až k samotnému vymazání všeho německého, když prohlašují za cíl mnohonárodnostní guláš jakožto potřebný a užitečný, ze kterého se dá těžit.

Varování Thilo Sarrazina (SPD) v jeho knize “Německo se ničí samo…” hrozí, že se stanou realitou.

Friedrich Hebbel však již dávno označil Němce za nenahraditelné a odůvodnil to takto:

“Je možné, že Němci jednou skutečně zmizí z povrchu zemského; neboť mají všechny vlastnosti k tomu získat pro sebe nebe, ale ani jednu, aby se na zemi ubránili všem národům, které jej nenávidí  tak, jako zlo nenávidí dobro. Pokud se jim však skutečně podaří Němce vytlačit, přijde chvíle, kdy je budou hřebíkem, kterým je na kříž přibili, zase z hrobu vyškrabávat.”
(Deník Friedricha Hebbela, leden 1860)

Immanuel Kant nás však vybízí k obraně práv Němců a k požadování spravedlnosti pro Německo: “Nepsané zákony a síly přírody nakonec odmění ten národ, který se všem zavrženíhodnostem postaví na odpor, aby tak bojoval proti bezpráví, lžím a chaosu. Takto tomu bylo v historii vždy a bude tak tomu i nadále. Ani my, ani naši potomci nebudou tohoto boje o přežití ušetřeni.”

A jelikož tomu tak je, platí i dnes to, co před 200 lety vmetl Theodor Körner úslužným přisluhovačům uzurpátora do tváře, když se Německo pod napoleonskou knutou nacházelo v podobné situaci, jako je dnes: “Zatím sedíte tam nahoře, Vy zbabělé figurky. Placeni nepřítelem, k posměchu národa! Jednou však přijde spravedlnost, pak zavládne lid, pak Vám buď Bůh milostiv!

Max Klaar

Originál vyšel na stránkách Spolku německých vojáků.
Posted in: Úvahy, Historie