Trocha míru pod stromek

Posted on 24.12.2011

3


Vánoční svátky 2011 jsou před námi. Srovnáme-li tyto dny s předvánoční dobou 2010, pak se změnilo podivuhodně málo. Rozhodně ne více, než je obvyklé, porovnáno s lhostejností, s jakou plyne čas. Pár lidí zemřelo, jiní se narodili, ženilo se, rozvádělo, tam ten byl propuštěn, tahle ta si našla jinou práci. Rozdíly jsou nepatrné. Vánoce, 2005, Vánoce 1998 nebo Vánoce 1976…

Klima

V některých částech světa byl 2011 rokem povodní. Fukušima, Pákistán, Thajsko, severní Itálie a aktuálně Filipíny – pořád bylo příliš vody na špatném místě. V Německu jsme naproti tomu měli sucho, na jaře a v listopadu. Odůvodňuje se to “změnou klimatu”, přičemž ve škole jsme se učili rozlišovat klima od počasí. 1963 byla chladná zima, 1964 velmi horký rok, 1965 deštivo – to nikdo nemluvil o klimatu. To bylo počasí, mimořádné, a nikdo si šířením klimahysterie nezajišťoval posty a prebendy. Téměř každý rok nám nadělil nějaké extrémy a kvalityprostá média ohlašují tu dobu ledovou, tu vymýrání lesů.

Arabské jaro

V musulmanské severní Africe a Arábii se v tomto roce hodně věcí změnilo. Ze stabilních diktatur, zdánlivě věčných, se staly revoluční státy. Přičemž za tuto stabilitu vděčíme “našim” bastardům, lidem, kteří ve jménu svobodného Západu svým národům jejich svobody omezily. Revoluce však nevznikají samy od sebe, jakoby jen proto, že je k nim důvod. Revoluce potřebují příčinu, příležitost, podnět. Revoluce bývávají zpravidla rozdmýchávány, podporovány zvenčí.

Za francouzskou revolucí z roku 1789 prý stojí zednáři, stejně jako za americkou revolucí roku 1778. Známější je ta ruská revoluce 1917 a německá 1918. Ruští revolucionáři měli svého mecenáše v německé tajné službě a ve Wall Street. Bez této pomoci by Sovětský svaz nikdy nevznikl. Ze Sovětského svazu a Sovětským svazem financována – zřejmě opět penězi z Wall Street – byla revoluce zanesena do Německa, což vedlo ke zhroucení fronty, Versaillské smlouvě a II. světové válce.

Za islámskými revolucemi prý stojí CIA a Mossad, obvyklí světoví ničemové. Jejich někdejší spolu- a protihráči, KGB, resp. FSB, se drží zpátky, neboť idea světové komunistické revoluce jaksi vyšla z módy. Na tom celém považuji za zajímavé, že prozápadní diktátoři byli svým lidem svrženi relativně rychle, zatímco proti Libyi musela být vedena útočná válka. Luftwaffe svobodného Západu se podařilo svobodu a blahobyt z Libye vybombardovat.

Jen v Bahrainu se Saudská Arábie postarala o pořádek tanky. V Sýrii se ještě stále bohuje, přičemž nám jsou předváděny obrázky a komentáře, ve kterých má být transportován určitý pohled na věc. Na směšné výstavě “o Wehrmachtu” jsme zažili, jak se dá pomocí vystřižených obrázků a vhodných komentářů ubastlit obrázek o světě. Jsou to vládní jednotky, nebo cizinou vyzbrojení revolucionáři, kteří střílí na civilisty? Pocházejí tyto obrázky vůbec ze Sýrie? Pokud zrovna nejsou ukazovány typické znaky měst, lze jen těžko rozlišit Damašek od Ulánbátaru nebo Würzburgu, navíc na rozmazaných fotkách z mobilu.

Otázka všech otázek zní: Komu to prospěje? U Sýrie to je jednoznačné: Tato země je spojencem Íránu. Pokud Izrael napadne Írán, má rozhodně smysl Sýrii předem oslabit. Proč ale Jemen, Egypt, Libye a Tunis? Jaký užitek má Izrael z toho, když budou rozhňancaným státům vládnout islámské režimy?

To je příběh na pokračování: Tyto diktatury nebyly tak stabilní, jak vypadaly, proto bylo také možné je tak lehce zevnitř svrhnout. Při izraelském přepadení Íránu by tyto státy bývaly mohly reagovat stylem “Pomožte našim muslimským bratrům!”. Vlády by byly svrženy a nové islámské režimy by se se svými jakž takž intaktními státy a armádami obrátili proti Izraeli. Nyní stojí na špici rozhňancaných států režimy islamistické. A v tom je ten trik: Jsou to SUNITSKÉ režimy. Peršané jsou naproti tomu ŠÍITÉ. Takže když teď Židé pozabíjí pár proradných Šíitů, dají Sunité pokoj, neb jsou dost zaměstnáni sami sebou – a protože jim chybí vojenská síla k zásahu.

Jestli tato strategie vyjde, to se ukáže. Když nevyjde, jsou oslabení protivníci snadněji porazitelní než intaktní státy.

Polámané EURO

Kdo před rokem doporučoval zlato, platil za spikleneckého teoretika – nebo za vševědoucího “jasnovidce”. Aktuálně to vypadá tak, že zlato ztratilo na svém lesku. Jeho cena je přeci 300 dollarů za unci pod nejvyšší cenou. Na druhé straně se zlato v tomto roce přesto přezevšechno zhodnotilo o deset procent, akcie naproti tomu ztratily 20%.

Opravdu hodně peněz se dá dneska udělat na řeckých dluhopisech – můžete vklad zdesetinásobit, nebo z něj dostat ještě víc – nebo taky všechno ztratit. Trocha rizika zvyšuje zážitek ze hry, neníliž pravda? Kdo sází na zlato a stříbro, nedělá nic špatně, hraje na jistotu, avšak optimálního výsledku nedocílí. Toho dosáhnou pouze hráči, kteří riskují vše – a zavčas vystoupí, tedy najdou nějakého hlupáka, který od něj to haraburdí vezme, než se stane bezcenným.

Sama kvalityprostá média už spekulují o zániku eura. Vydrží ještě deset let? Ještě tři roky? Ještě měsíc? Celá ta záležitost s eurem je jako hra s kostkami. Vezměte si nějakou lehce cinknutou kostku a hoďte s ní každý den hned jak vstanete. Kostka je lehce cinknutá, to znamená, že šestka padá velmi často, čísla od dvojky do pětky méně často, načež jednička je takřka nepravděpodobná. Jenže jednička padne. Jednou. A až jednička padne, je euro v koncích.

Kostka je cinknutá proto, neboť na ní závisí spousta vlád a ještě větší spousta služebních aut. Parlamentní šlechta dělá všechno, aby si svá privilegia udržela. Proto se tato hra nehraje fér. Hra se může protáhnout o deset let, avšak už zítra může padnou jednička a hra bude u konce.

Euro se kdysi vymyslelo, aby bylo možné Německo podmanit a vysát. Před více jak sto lety existoval jeden srovnatelný pokus: Aby uchránili britské kupce před špatným levným zbožím z Německa, vynutili si Angličané označení “Made in Germany”. Netrvalo dlouho, aby konzumenti dbali na to, získat zboží s tímto označením nejvyšší kvality. Mizerní hospodáři na jihu na toto pozlátko eura naletěli. A zadlužili se až po krk.

Německo se tak dostalo do mocenské pozice, které by mohla silná německá vláda využít, aby Evropu nově uspořádala a dovedla k novým výšinám. Angela Merkelová je na tohle špatnou osobou, loutka, která se zaprodala cizím silám. Místo, aby vedla Evropu, postarala se v r. 2011 o to, zavázat se k pravidlům z roku 1992, kterých se žádný národ nikdy nedržel. Kdo platí, kupuje – říká jedno rčení, jenže Merkelová neplatí, nýbrž mrhá německými penězi s podřízeneckou oddaností. Jsou to Vaše ušetřené peníze, které Merkelová vyhazuje z okna – kvůli nějakým “pravidlům”, která nedodržuje ani samo Německo.

Dluhy státní správy činí 1.100 miliard euro, což dělá přes polovinu celkového státního dluhu Spolkové republiky ve výši 2.050 miliard. 300 miliard, více jak čtvrtina byla natropena za Merkelové. Merkelová požaduje od ostatních zemí, aby v krizi šetřily, ona sama však nestydatě šáhla po konvi a rozlévá peníze kde se dá. Nikoli EURO je u konce, nýbrž státy, které tuto měnu zavedly. Ale i to je příliš povrchní pohled: USA, Velká Británie, Japonsko a Čína euro nemají a i jejich finance se zakládají na podvodném směnkaření.

Relativní blahobyt industriálních států je založen na triku vydávat jednu peněžní jednotku několikrát. První tolar se vydělá prací, vydá se za konzum a nakonec je uložen v bance. Potom se tento tolar půjčí a tím se zdvojnásobí – figuruje jako vklad a jako mince v ruce dlužníka. Účetně-technicky je všechno v pořádku, neboť ta “druhá” mince figuruje jako dluh v účetní knize, +1 a -1 se ruší. Dlužník utrácí peníze, které chce vydělat až v budoucnu. Ironií na tom celém je, že tyto v budoucnu vydělané peníze při splacení dluhu zmizí.

Ikdyž, toto nebezpečí neexistuje, protože díky úrokům dluhy neustále narůstají. Tyto dluhy jsou zase aktiva věřitelů, logicky rostou tedy i tato aktiva. Po desetiletích sklouzne tato hra do kritické fáze. Dluhy, tedy úvěr, jsou akceptovány, dokud věřitel věří, že je dlužník schopen své dluhy splatit. Představte si, že jste půjčili milion euro solventnímu dlužníkovi. Dostanete každý rok 60.000 euro na úrocích, aniž byste museli hnout prstem. Tak to přeci může jít až do konce života, ne? Ani Vaši dědicové nebudou mít nic proti tomu, pokračovat v tomto vztahu dlužník-věřitel. Teprve, až ztratíte v tento systém důvěru, chcete své peníze zpět – a v té chvíli je dlužník na mizině, kapitál je pryč, žádné úroky se už neplatí, domeček z karet se zhroutil. Celosvětově jsme dorazili přesně na tento bod, přičemž tento “bod” může trvat i několik let.

Vaše úspory jsou fuč, neboť jsou to zároveň aktiva, oproti kterým stojí dluhy ve světě. Když se dluhy stanou nevymahatelnými, stanou se Vaše  úspory bezcennými. “Oddlužení”, které se plánuje pro Řecko, neznamená nic jiného, než že se aktiva, vůči kterým stojí dluhy, znehodnotí. Tento akt zatím ještě nenastal, ale už se pomalu rýsuje. Politici se předhánějí v diletanství, nedosáhli vůbec ničeho. Jejich záchranné summity nebyly nic jiného, než známky naprosté bezmocnosti.

Německo, které eurokáru táhne, nemůže za svoji finanční obětavost očekávat žádný vděk. Právě naopak. Merkelová se díky své duševní omezenosti, díky svému úzkoprsému trvání na jakýchsi “pravidlech”, které její neschopnost už dávno prokázalo, díky svým radám, kterými se sama není schopna řídit, stala nejčastěji nenáviděnou vůdčí figurkou v Evropě – nenávist, která se přenese na Německo. Právem – neboť jsme to byli my, kdo tuto paní nechali dostat se k moci.

Morální úpadek

Kdysi existovaly televizní zprávy zvané “Tagesschau” (dále jen “Deník”, pozn. ZV). Tam se referovalo vyváženě a neutrálně, prověřovalo se a pátralo a dokonce i druhá strana se dostala ke slovu. O pár kilometrů dál fungovaly zase jiné televizní zprávy, tzv. “Aktuelle Kamera” (dále jen “Aktuální kamera”, pozn. ZV). Toto vysílání se vyznačovalo rudými brýlemi a klapkami na očích. Referovalo se pořád o neustálém vzestupu “socialismu” a zániku “kapitalismu”, “imperialismu” a “fašismu”. Navzdory tomuto zániku musela Aktuální kamera neustále a především bojovat proti fašismu, aby neporazitelný socialismus také skutečně získal.

V rámci opětovného sjednocení Německa byl tento vysílač převzat a Aktuální kamera zastavena. Vlastně byl zastaven Deník a Aktuální kamera zůstala ve vysílání. Jelikož však v demokracii musí být formy “bolševismu”, tedy většiny, chráněny, byla Aktuální kamera obsazena lidmi z Deníku a pod tímto názvem se dále vysílala.

Čtyřnozí dobří, dvojnozí špatní, béééééééé! Takto to George Orwell popsal ve Zvířecí farmě a podle tohoto principu informuje dnes pod názvem Deník skrytá Aktuální kamera. Slyšeli jste dobrého slova o Kaddáfím, alespoň před začátkem války proti Libyi? Samozřejmě, že ne, neboť to by šlo proti základním pravidlům Aktuální kamery, to by byl někdejší Deník. “Hnědá teroristická buňka” stála Aktuální kameře za téměř třetinu jejího vysílacího času. Slyšeli jste však byť jen jedinkrát někoho z NPD jak mluví v televizi? Na NPD může kydat hnůj každý trotl, ať už ministr, profesor nebo béčková tselebrita (není překlep, pozn. ZV). Ale mluvit S NIMI? Ano, takový už je holt kanálový žurnalismus…

Ostatní zpravodajské stanice této rádobyrepubliky nejsou ani za mák lepší. Propagované názory jsou jednostranné a plnoletý občan se tak stává občanem manipulovaným. Podíváme-li se na dobu po roce 1945, tak USA, Velká Británie, Francie a Izrael bez ustání vedly války, vždy za hranicemi své země a navíc jako války útočné. Od r. 1945 napáchali Američané a Izraelci zřejmě nejvíce válečných zločinů, z kterých jen pramálo bylo vyšetřováno. Zlé rošťácké státy jsou však Írán a Severní Korea, které v této době a s přesně jednou jedinou válkou v této Knize zlých činů figurují. V Koreji byl válečným štváčem Stalin, Írán byl napaden americkým vazalem – v každém případě se pouze bránil.

Ale Írán přeci chce, aby Izrael “zmizel z mapy”!? Ano, to neustále slyšíte v Aktuální kameře, jen zřídka v těchto vyvážených zprávách zaslechnete, že se při tomto výroku jednalo o překladatelskou chybu. V originálu bylo řečeno “Tento režim se musí stát minulostí”, asi tak, jak se Apartheid stal minulostí v Jižní Africe. Izrael dobrý, Persie špatná, bééééééé, bééééééé, bééééééééééé!

Myšlenkový virus, který bylo dříve možné zachytit s “Gudio Knoppem”, se rozšířil a infikoval celou zemi pokrytectvím.

Válka! Válka! Válka!

Z Tel Avivu vychází jen nenávist a válka, bomby, vraždy a ničení. Kdy přijde Írán na řadu? Kdy budou nasazeny atomové bomby, které Izrael už desítky let vlastní a které jsou neustále samozvanými “přáteli Židů” popírány? Ještě stále máme mír, jen tak trochu toho malého zbylého míru. Jak dlouho ještě?

Nežijeme na Ostrově zemřelých, na Balkáně nepanuje mír, ale nanejvýš klid zbraní. V tomto roce narostla nenávist, zatímco se Evropa zabývala svoji měnou. Když se rozpadnou měny, když se úspory a blahobyt vypaří, naroste v lidech strach a vztek. Až v Číně zavrou fabriky, protože si čínské zboží již nikdo nebude moci dovolit, budou stát potulní čínští dělníci po milionech na ulicích. Co se stane, když budou miliony nových pracovních míst, které pak budou potřeba, nabízeny už jen u dělostřelectva?

Užijme si vánočních svátků, užijme si ještě trochu toho míru, který nám ještě zbyl. Zatím jsou ta monstra stále přede dveřmi, nikoli v naší světnici. Můžeme jen doufat, že tam ještě další rok zůstanou.

Přeji Vám všem požehnané, pokojné a příjemné vánoční svátky!

Michael Winkler