2012

Posted on 7.1.2012

17


Jaký může být rok 2012 očima německého nonkonformního autora Michaela Winklera. Čtenářům doporučuji v textu zmíněné reálie zaměnit pouze za ty české. Jak to, že se dají jména německých protagonistů 1:1 zaměnit s těmi českými, slovenskými, italskými, řeckými, belgickými, nizozemskými…? 

Nový rok esoterici milují. Vždyť jim také jejich fantazírování o zániku světa přineslo spoustu peněz. 21.12.2012 končí mayský kalendář – a 22.12.2012 začne nový cyklus, Den 1, Týden 1, Měsíc 1…. Hold, tak jako po 31.12.99 následovalo 1.1.00. Ani počítače hromadně nespadly. Svět tedy nezanikne – bohužel.

Bohužel? No, zasloužili bychom si to. Trochu nějakého tohoto Ragnaröku, nějaký malý Armageddonek, nějakou tu roztomilou povodeň, to by bylo něco. Ti zlí (to jsou ti ostatní) by zmizeli z povrchu zemského a ti dobří (to jsme my) budou nadále žít v přenádherného světě plném radosti. Ještě stále souhlasíte s tím “bohužel”? Díky!

Začneme s něčím menším, snadno pochopitelným. Když jsem v roce 2008 nastavoval datum vypršení všech abonmá pro svůj archiv na 31.12.2012, zdál se být tento termín nekonečně vzdálený. Čtyři roky – a v každém z nich se toho mohlo tolik stát – se mi zdály dost. Dnes toto datum stále platí a zdá se být nyní velmi blízko. Měnit ho nehodlám, protože tomto “státu” nevěřím. Protože se SRN stává stále nejistějším místem. Nemůžu garantovat, že mé stránky budou fungovat ještě 1.1.2013, mohu pouze slíbit, že dobrovolně z internetu nezmizím. Nemám rozhodně v úmyslu naučit se létat padákem, vlézt do vany v nějakém švýcarském hotelu, pít vodku v nějakém teploušském baru, nebo jít s oprátkou do lesa.

Nepovažuji se za tak důležitého, abych platil za velkého nebezpečného nepřítele státu. Vidím jen vývoj SRN – z někdejšího vývěsního štítu “svobodného Západu” k represivnímu orwellovskému státu. Svoboda existuje buď zcela a nebo vůbec. A v roce 2012 se toto “vůbec” stane stále evidentnější. Dobré časy SRN, EU a Eura jsou daleko za námi. Nyní bojuje politická kasta, která nám tyto nesmysly nadrobila a jejichž služební auta na těchto nesmyslech závisí, o své přežití. V tomto smrtelném boji můžeme očekávat vše, jen žádnou Fair Play nebo spravedlnost.

Absolutní jednostrannost zpravodajství zažíváme již dávno. Po celou dobu svého vládnutí mírumilovný Gaddáfí, Ben Ali, Mubarak a Assad byli a jsou všichni do jednoho orientální despotové bez jedné jediné dobré vlastnosti, zatímco válčiví vojevůdci Západu, Obama, Cameron, Sarkozy a Merklová jsou popisování jako skuteční ztělesnitelé ctnosti a dovednosti. Severní Korea a Írán jsou rošťácké státy, naprosté jámy nelidskosti, zato zrovna Izrael platí za vzor civilizace. Ano, dotáhli jsme to opravdu daleko.

V jednom ohledu jsou však proroctví zkázy oprávněná: Největší idiocie Evropy, Euro, v r. 2012 zřejmě padne. Nesmysl, který byl Genscherem uveden do hry, Mitterandem přijat za účelem podmanění Čtyřzónie, Kohlem stylizován na cenu za sjednocení Německa a Waigelem ojediněle podvodně obdařen podmínkami, které nebyly nikdy dodrženy, natropil největší myslitelné škody. Všechny ekonomiky Evropy jsou zdecimované a jen obětavosti německých dělníků vděčí Merkelová za to, že se může jako krátkozraká jednooká potácet mezi slepými. Překonání krize, za které se nechává v propagandistických médiích vychvalovat, sestává z nezřízeného rozhazování penězi. Penězi, které nemáme.

“There`s no such thing as a free lunch”, říkají naši okupanti, protože dokud stále platí SHAEF-zákony, nejsme svobodná země. Mohu být samozřejmě pozván na oběd, ašak tento oběd přesto někdo musí zaplatit, a sice hostitel. Demokrati na to vykoumali pěkný trik: Dnes hodujete a když Vám vrchní přinese účet, tak se odhlasuje a rozhodne, že platit budou ti, kteří si ke stolu sednou zítra. Dluhy, kvůli kterým odstoupil Erhard jsou stále otevřené, stejně jako dluhy Adenauerovy a dluhy jeho nástupců. Ministři financí Strauß a Stoltenberg byli jediní, kteří sledovali důsledný stabilizační kurs a zřejmě by se jim i bývalo podařilo smazat státní dluhy, kdyby by jim bylo dáno trochu více času. Avšak po Straußovi se dostali k veslu zhýralci, kteří vyhazovali peníze z okna. Po Stoltenbergovi následoval chaos budování Čtyřzónie.

Onen zdánlivý oběd gratis, který evropské národy zhltaly, byl už Německem buď zaplacen, nebo jsou účty stále ještě otevřené a tyto účty stojí jako dluhy v účetních knihách a jsou částí tzv. krize Eura. V r. 2012 budou tyto účty předloženy. A bude se platit krví, potem a slzami. My, občané Evropy, poznáme konečně kouzlo demokracie: My, občané, evropské národy, smíme zaplatit, co superdemokrati natropili.

Koneckonců, jsme na vině. My jsme si přece tyto rozmařilé blbce zvolili, nebo ne? Ne! To jsme učinili jen jako. Museli byste v partaji vystoupat relativně hodně vysoko, abyste skutečně mohli vybrat toho blbce, který pak bude svým obětem presentován jako kandidát. Ne Vy, volič, vybíráte kandidáty, nýbrž partajní funkcionáři, kteří se navzájem dosazují na kandidátky. Vy smíte jen zakroužkovat, co bylo jinými naservírováno.

Dále tu jsou ještě volební programy. Jenomže volební programy nejsou žádné katalogy, ze kterých smíte vybírat, nýbrž komplexní nabídky a navíc také bez záruky. V r. 2005 jste mohli zakroužkovat SPD pro 0% navýšení DPH nebo Unii pro 2% navýšení DPH. Za svůj hlas jste nakonec dostali velkou koalici a 3% navýšení DPH. Šli by jste znovu nakupovat k obchodníkovi, u kterého si objednáte ledničku a on Vám dodá obývákovou stěnu, která je dvakrát tak dražší a jejichž přijetí nemůžete odmítnout, jinak k Vám pošle partu bouchačů?

Už Vám takto někdy někdo vysvětlil demokracii? Ne? Prosím Vás, nepožadujte teď po mě žádný “zdroj”, jen se prostě podívejte kolem sebe, jak se v této a všech ostatních zemích demokracie provozuje. Veškerá státní moc je lidu rukou jeho zástupců upírána – taková je pravda!

Připadá Vám to jako obraz z NDR? Funkcionáři, kteří se sami navzájem dosazují na volební lístky, naivní volič-ovčan, který smí zakroužkovat, ale ne rozhodovat a jako výsledek “Národní shromáždění” (Volkskammer), které činí rozhodnutí nad hlavami národa? Ano, jistě, tam se to tehdy dělalo trochu očividněji, než dnes. Jen volební výsledky byly s 98 procenty nebo 99 procenty o trochu vyšší. Našim superdemokratům západního střihu stačí 55%. A kdyby to mělo být ještě méně, kdyby třeba stačilo jenom 5% volební účasti ke 100% zachování poslaneckých platů a služebních aut, tak to i tak bude jedno.

Nezažíváme právě dluhovou krizi, eurokrizi, dokonce ani krizi příjmů státu. To, co zažíváme, je krize demokracie jako takové. Hra začíná ohínkem u zápalky a 100 hektarovým lesem. Když se oheň každou hodinu zdvojnásobí, trvá dlouho, než začne hořet první strom. O 17 hodin později je však tento překrásný les na prach, přičemž ty největší škody se údaly v posledních třech hodinách.

Přesně tyto poslední hodiny nyní nastaly. Politici Hodiny nula (Stunde Null, v německy mluvících zemích pojem, vstahující se k 8. květnu 1945) možná tehdy nastoupili do svých úřadu ze starosti o Německo, v době, kdy ještě politici nepožívali takové vážnosti. Jejich nástupci byli již kariéristé, ti ach tak skvělí osmašedesátníci – vyslovení lidoví škůdci – a po nich následovala v šedivé šedi průměrná průměrnost. Kdo v posledních 60ti letech něco uměl, zvolil si kariéru mimo politiku. Jen ten, kdo regulérně neměl šanci. vydal se na strastiplnou namáhavou cestu. Jen ten, kdo se plazil po zemi tak dlouho, až se definitivně zbavil jakékoli páteře, dostal se jako poddajná stranická ovce ke korytu moci.

Takovéto ovce jsou popel, který nakonec zadusí veškerý žár. Dokud jsou ještě v menšině, hoří oheň dál, avšak čím více popelu přibývá, tím méně energie v ohni je. Totéž platí jak o demokratech, tak o vládních financích. Zprvu je zcela jednoduché se jako stát zadlužit, díky daňovým poplatníkům člověk požívá té největší bonity. Je to ten stejný případ jako u mladistvého pitomce, který si vezme úvěr, aby mohl financovat svoji dovolenou. Jenomže úvěr je droga, účinkující na všecny pitomce, ať už mladistvé či demokratické. Když vnuk ožebračí babku Vomáčkovou a stará dáma je nakonec vyhozena ze svého domu, je to malá rodinná tragédie. Demokrati, kteří svým vladařením dovedou zemi ke státnímu bankrotu, způsobí miliony rodinných tragédií.

Podívejte se na Řecko. Tam demokrati selhali a teď tam kutí vláda, která nedisponuje už dokonce ani zdánlivou legitimací skrze lid. Tato vláda má šetřit, šetřit a šetřit, tedy dělat to, co by poradil dluhový poradce i mladistvému pitomci. Nenechte se zmást profesorskými a doktorskými tituly. Kdo sedí v demokratických vládách, je i přesto jen ve výjímečných případech skutečný expert. Politici jsou superdemokraté, protože kdybych napsal superidioti, tak by to byla urážka.

Šetření je jen tehdy ctností, když tak člověk činí dobrovolně. Kdo je nucen, je mu třetí stranou utahnován opasek a šetření se stává útiskem, dokonce krádeží. Onen rádoby gratis oběd se je nyní placen, nezaměstnaností (především u mladých lidí), nouzí, chudobou a i životem. “Vlna sebevražd v Řecku”, kterou hlásí palcové titulky propagandistických médií, je důsledkem fenoménu “Žij teď, zaplať později!” Ano, lidé profitovali z toho, co politici rozdávali. Co jiného by také měli dělat? Když si nevezmu já, vezme si to někdo jiný, no ne? Nyní je předložen účet. “Žil sis, tak teď zaplať!” – Někteří tak vrací svůj život zpět, protože jim chybí peníze na zaplacení.

Účet je velmi jednoduchý, jak pro superdemokraty, tak mladistvé pitomce. 1.000 Euro netto jsou nejprve 1.000 euro netto. Když budu šetřit na dovolenou a měsíc co měsíc si odložím 100 Euro, zůstane mi 900 Euro. Když si vezmu úvěr, pojedu na dovolenou hned a od teď budu splácet 100 Euro měsíčně, zůstane mi také 900 Euro. Když teď vypustíme úroky, poplatky a inflaci, tak máme v obou případech stejnou situaci, žeano?

Ne. Je tam jeden velký rozdíl. Šetřílek je pánem svých financí. Když vidí nějakou výhodnou nabídku, může zanechat šetření a začít se dobře zásobit. Dlužník tohle nemůže, jedině v případě, že by se omezil a vzdal se něčeho jiného. Šetřílek má možnost, když jeho dovolená snů bude najednou nabízena jako lastminute za polovic, dostat co chce za výrazně nižší cenu. Nebo se může rozhodnout vydat své peníze místo za dovolenou za něco úplně jiného. Dlužník žádnou z těchto možností nemá. Šetřílek si navíc kromě toho užívá radosti v předstihu: Ještě deset měsíců, ještě čtyři měsíce, příští měsíc – a už je to tu. Dlužník naproti tomu na svou dovolenou již dávno zapoměl, zůstaly mu jen dluhy, zátěž. Radost z dovolené už je dávno pryč.

Superdemokrati mají k dispozici nouzový východ pro případ, že jim dluhy přerostou přes hlavu: Odejdou z úřadu a tím i ze své odpovědnosti. Ať už Theo Waigel, nebo Hans Eichel, když budu jmenovat jen tyto dva ministry financí: Jimi nadělané dluhy zatěžují stát ještě pořád, oni sami žijí šťastně a vesele ze svých penzí – přičemž pan Eichel si je soudní cestou ještě zvýšil. Žádný Guttenberg, žádný Fischer, žádný Trittin nebyl a nebude za to, co díky své osobní neschopnosti natropil, dohnán k zodpovědnosti. Superdemokrati nemají žádnou odpovědnost. Vládnutí s ručením omezeným je momentem odstoupení uzavřeno. Nanejvýš při revoluci se udělují děkovná vyznamenání lidu – ty hezké oprátky na stabilních sloupech pouličních lamp.

Použil jsem toto vysvětlení, abych Vás připravil na známou lidovou pravdu: Žádná zbraň, ani pouliční lampa, nebo meč ještě nikdy žádného člověka nezabily. Nikoli zbraně, ale lidé zabíjejí, lidé, kteří tyto zbraně používají. Zákony, nařízení, vyhlášky nikoho nevykořisťují, nikoho neodsuzují, nikoho neuvrhnou do neštěstí. Vždy jsou to lidi, pachatelé, ti lidé, kteří takové zákony, nařízení a vyhlášky schvalují. Proto bylo tak důležité tyto lidi v předchozích odstavcích trochu rozebrat.

2012 bude rok pochybných opatření. Týdenní summity za záchranu Eura roku 2011 nezachránily vůbec nic. Dokonce ani nouzi nezmírnily. 2012 to půjde do krajností, totálního selhání a my zažijeme v měnové oblasti více jak jedno překvapení. Stejně jako před tím vycházím z toho, že Euro padne a vrátíme se 1:1 ke svým národním měnám. To způsobí amok v Bruselu, protože eurokraté se pokusí dokázat svoji důležitost. Tamní komisaři jsou však superdemokraté ražení takového “Vladimíra Špidly”, odsunutí, aby na národní úrovni již nenapáchali další škody. Armády úředníků na nás sešlou nesmyslné a zbytečné vyhlášky, aby tak zlepšili svůj vlastní pocit důležitosti. Moloch se rozplyne teprve později.

Národní měny však žádný problém neodstraní, dluhy, škvára četných demokratických generací jsou ještě stále zde. Aby bylo možné se jich zbavit, bude třeba hyperinflace – zničení všech dluhů a úspor. Superdemokrati v konečné fázi vždycky vysají svůj národ, stejně jako upíři, kteří ztratí sebekontrolu a hostitele zbaví poslední kapky krve.

Nikoli zdravý rozum, ale chybějící peníze přinutí superdemokraty k opatřením, která se dnes zdají být nemyslitelná. V boji za svá služební vozidla přijdou dokonce i ti partajní funkcionáři na myšlenku, že islám přeci jen nepatří k Německu. Což není daleko od nápadu, že přistěhovalectví opravdu naši kulturu neobohacuje, nýbrž vyprazdňuje naše kasy. Jen co se podaří zakázat NDP, bude její heslo: “Německo Němcům, cizinci pryč!” zajisté brzy demokratizováno. Demokraté jsou v tom dobří, najít za své chyby obětní beránky. Politická korektnost se bude možné velmi rychle přepsat. My jsme byli přeci vždycky proti přistěhovalectví, my jsme vždycky říkali, že je zde příliš mnoho cizinců – Orwell pozdravuje.

Kdyby se naslouchalo hlasu zdravého rozumu, bývalo by se zpětné navrácení cizinců konalo hladce a v míru, avšak teď, z nouze a ze strachu před ztrátou služebních aut bude národ hecován a lůza puštěna ze řetězu. Nikoli těch pár působivě načančaných televizních neonacistů by se měli naši cizinečtí spoluobčané obávat, nýbrž těch, kteří dnes ještě pořád stojí za heslem “pestrý, ne hnědý”. Pak nebude hořet jenom pár aut, nýbrž domy a čtvrti měst, v Berlíně a Kolíně, ale také v Paříži a v Barceloně. Evropa se promění, od základu promění.

Zažijeme to už 2012 jakožto důsledek zhroucení Eura? Nebo se musí stát ještě víc? Protože to je jen Evropa. USA na tom nejsou vůbec lépe. Dolar stojí na hlíněných nohou. USA měly po celou dobu své existence jedno jediné řešení problému svých státních financí: Válku. Dokonce i jejich vlastní občanská válka bylo jedno velké vydrancování bohatého Jihu loupeživým Severem. Svoboda pro otroky byla jen dodatečně smyšlené přikrášlení tohoto postupu. Německo bylo vděčnou obětí těchto loupeživých válek. Američani si pak ještě současně přivlastnili celé bohatství Britského impéria, díky superdemokratům jako byl Churchill a jiní nanejvýš užiteční idioti.

Naprostá kontrola ropných oblastí, všech zemí Perského zálivu by byla velká cena, která by umožnila uzavřít Číně ropný kohoutek a Rusko vytlačit z obchodu energiemi. Ještě stále je Írán svobodný, proto je nyní démonizován. Libyjská ropa byla mezitím osvobozena a demokratizována. Odteď již Libyjci dostanou už jen minimum ze zisku z prodeje své ropy. Teď jsou na řadě Peršané, protože po zuby ozbrojená jaderná velmoc Izrael se těchto jaderných budižkničemů bojí. Počítám s tím, že válka proti Íránu se bude konat v roce 2012.

A potom nám všem bude špatně, protože ropa a tím všechny pohonné hmoty budou velmi drahé. Logistický systém, doprava zboží, se zhroutí. Zatím se budoucí ekonomové učí, že přepravní náklady se nemusí moc zohledňovat, jenže potom se tyto stanou zcela rozhodným faktorem. Do svého slovníku zařadíme slovo, které změní svůj význam: Hlad. Jeho dnešní výklad je: “Mám chuť něco sníst”, v budoucnu to bude: “Nemám co jíst”.

Když posoudíme Izrael, tak můžeme bezpečně hovořit o parazitním státě. Tamnější vysoký životní standard není rezultát mimořádné inteligence, schopnosti a pracovitosti židovského obyvatelstva, nýbrž výsledek finančních příspěvků z USA a Německa. Ti jsou však na nejlepší cestě stát se brzy hostiteli bez krve. Když hostitelé přestanou dodávat potravu, parazité zemřou. Válka proti Íránu, která nemocné USA zruinuje, namísto aby je krádeží sanovala, válka, která Německo uvrhne do nouze a hladu, přepych a luxus v pouštním státě velmi rychle ukončí. Jistý Alexander kdysi nad Persií zvítězil, avšak války USA po r. 1945 ukázaly, že žádný z jejich generálů si titul “Veliký” nezaslouží. Írán se bude tvrdě bránit a jak Rusové, tak Číňani se postarají o přísun proviantu.

Svět v roce 2012 nezanikne a bohužel ani nevystoupá do čtvrté, páté, nebo šesté dimenze. Dojde však k zásadní změně myšlení, až již demokracie nebude schopna postarat se o blahobyt. Nepůjde to bohužel tak rychle, jak v to všichni doufáme. Naivně jsem se domníval, že se běh věcí urychlí, bída lidi popožene, otevře jim oči a oni budou jednat. Nyní vycházím z toho, že nás efekt pohodlnosti strhne do ještě větší propasti. Německý experiment s nevýhodami demokracie začal r. 1919. Ztracené století je téměř u konce. Nový začátek, změna myšlení přijde s Hodinou nula. Kdy to bude, to je stále otevřené. 2015, 2018, nebo 2019? Teď je namístě zachovat chladnou hlavu a všechno přestát.

Hlad je nejlepší kuchař a nouze učí modlitbě… Zelení pomatenci, militantní emancipátorky, genderovské šílenství – těm se daří ve světě blahobytu a dekadence. Hlad a bída dají šanci zdravému rozumu. Nemusím chodit na porodní sál, abych věděl, že narození provází bolest. 2012 zažijeme porodní bolesti lepšího světa.

Lepšího světa? Bude to Německo bez tržního hospodářství a demokracie, bez bezuzdného zlodějského kapitalismu a superdemokratů. Země s méně vnějším, zato s více vnitřním blahobytem. Úspory jsou pryč, demokraté nás nejen zradili, ale i okradli. Zlato a stříbro si svoji hodnotu udrží, avšak nebudou už měřítkem hodnoty svého majitele. Důležitější bude, kým jste, ne co máte. I toto patří ke změně myšlení.

Přeji Vám všem úspěšný, zdravý a poučný rok 2012!

Nechť vše přestojíte ve zdraví! 

Michael Winkler