Křesťané, víte, co slavíte?

Posted on 8.4.2012

8


Velikonoční studna v obci Weissach im Tal, Baden Württemberg

Křesťanský svět si opět připomíná zmrtvýchvstání Joshuy ben Nazareta, na svou dobu velmi schopného filosofa, patriota a myslitele, který se neváhal beze zbraně, pouze silou svého srdce a myšlenky postavit představitelům synagogy satanovy. Ze všeho nejvíce ho prý štvalo půjčování peněz na úrok. To však příliš odbíhám.

Nebudu se tu zabývat celou bajkou o zmrtvýchvstání. Tento text je směřován těm, kterým není zdravý rozum a zvídavost cizí a tak nějak přirozeně tuší, že Joshuovy techtle-mechtle s židovskými lichváři před dvěma tisíci lety, které skončily myslitelovou smrtí a dnešní sbírání vajec, mrskání holek, respektive jejich polévání vodou nemá moc co společného. Křesťanské Velikonoce tak po střízlivém pohledu na původ jednotlivých zvyků a na jejich obdobu ve vzdálených končinách zeměkoule připomínají spíše zdařilý marketingový mix svatého stolce. Reklama v dobových masmédiích (věrozvěstové) vypadala asi takto: “Milý svobodný pohane. Jsi primitiv, protože ctíš přírodu. Jestli se chceš vyhnout problémům, tak uctívej Džošuu, protože tak je to správně. Jo a mimochodem: Zástupcem Džošuy na Zemi jsme my, církev. Tak buď tak laskav a poslouchej!”

Marketingové oddělení církve mělo však jeden problém. Co s těmi, na přírodní cykly logicky vázanými, tradicemi, které ti nepoddajní pohané po staletí slaví? Když budou mít tyhle svoje tradice dál, bajky o Džošuovi je přestanou za chvíli bavit a jsme v loji. S tím se musí něco udělat. Zemřelo šest milionů (ani o chlup míň!), Saddám vyvíjel zbraně hromadného ničení, Usáma shodil věže, Írán chce vymazat Izrael z mapy a Velikonoce jsou křesťanský svátek, protože Ježíš toho dne vstal z mrtvých.

Chci se nyní krátce zabývat zvykem, který je oblasti mého původu nejbližší. V ČR je méně znám, praktikuje se, pokud vím, jen ve Slezsku. Holky se o velikonočním pondělí polévají vodou. Voda zde tedy hraje významnou roli. Proč asi?

Ještě než marketingoví experti Cyril a Metoděj stačili obsadit středoevropské trhy, chodívaly dívky v noci na velikonoční neděli mezi 00:00 hod. a 1:00 hod. se džbánem pro vodu k potokům. K potokům, které stékaly směrem od východu slunce. Věřilo se tehdy, že když se člověk koupe v tekoucím potoku, zůstane mladý a krásný.

O velikonočním ránu byla do potoků vháněna také zvířata, aby se ochránila před nemocemi.

Voda byla znamením života a plodnosti a byla uctívána ke vzpomínce na germánskou jarní bohyni plodnosti Osteru (srovnej z němčiny Ostern = Velikonoce).

Velikonoční voda sloužila u lidí a zvířat k ozdravným účelům. Avšak i víra v čistotu a krásu skrze velikonoční vodu poháněla dívky noci k potokům. Umývaly si krk a obličej, neboť velikonoční voda propůjčila její “nositelce” krásu a svěžest. Aby tato “zázračná” voda byla k dispozici po celý rok, uchovávala se ve džbánu v chladném sklepě.

Běda ti, jestli…

Na cestě tam i zpět musely dívky mlčet, jinak voda ztratila svůj účinek. Ta z nich, která porušila zákaz mlčení, byla pak u hochů terčem posměchu. Že by proto mrskut a polévání vodou?

V různých regionech Německa se na výraz díku blahodárné a životodárné vodě ještě dnes ověnčují studny přírodními ozdobami.

Křesťanský marketing přišel o mnoho staletí později.

Váš,
Zvídavý Vincenc