Omyly Güntera Grasse

Posted on 8.4.2012

1


Günter Grass

Günter Grass překročil bludný kořen a upustil návalu svého sporného múzického talentu směrem, který se mu setsakramentsky nevyplatil. Napsal “báseň”, ve které kritizuje atomovými zbraněmi po zuby ozbrojený Izrael, jež je od svého založení stále s někým ve válce a současně se zastává mírumilovných Peršanů, kteří v celé své novodobé historii válčili všeho všudy jednou – se Saddámem, kterému v té době voněly dollary a pro své tehdejší americké kamarády testoval na svých souvěrcích i zbrusu nové modely chemických zbraní. Věrni tradici, tští všechna uskupení, která oficiálně i neoficiálně zastupují izraelské zájmy, na Grasse síru. Padají “nezvyklá” obvinění z všemožných antiismů, znovu se zjišťuje, že za mlada vstoupil Grass do dobrovolných oddílů Waffen SS (a proto jako po 70ti letech složil tu báseň) atd. Günter Grass na to všechno něvěřícně kouká, kroutí hlavou a diví se. Za chvíli zjistíme proč.

Bouře ve sklenici vody kolem Güntera Grasse si povšiml i respektovaný internetový deník Britské listy, který nechal inkriminovanou “báseň” přeložit doktorem diskusních věd, germanistou Romanem Kopřivou z brněnské Masarykovy university. Britské listy to udělaly chytře, neb článek, respektive předmluvu k přeložené básni psal naštěstí člověk vyvolený, a tak nemusíme mít obavy, že by z fekální kampaně proti Grassovi dostaly Britské listy také ochutnat.

V německy mluvícím prostoru na celou fofrkauzu reagoval uznávaný německý nonkonformní autor, profesor německého jazyka a historie, Švýcar Bernhard Schaub, který je v současnosti činný kromě jiného i v iniciativě “Evropská Akce”.

Bernhard Schaub napsal Günteru Grassovi otevřený dopis, jehož doslovný překlad Vám tímto přináším:

Bernhard Schaub

Vlastně ani není úkolem EVROPSKÉ AKCE komentovat každé vejce, které kadící slepice systému zrovna snesou. A že Vy, pane Grassi, k těmto slepicím patříte, nepotřebuje rozhodně žádného bližšího vysvětlování. Vaše nechutné knihy a Nobelova cena za literaturu, kterou jste za ně dostal, jsou dostatečným důkazem stejně, jako Vaše dlouholeté angažmá propagandisty SPD (německá obdoba ČSSD, pozn. ZV) a volebního agitátora. Že jste před několika lety přiznal členství ve zbraních SS když jste byl ještě mladý kluk, nehovoří ani tak pro Vás, jako proti rozlišovacím schopnostem odpovědných důstojníků, kteří takového Güntera Grasse přijali. Ale dobře, byla válka, a tak brali kde koho. 

Teď jste však jako zhýčkané “svědomí národa” rozpoutal bouři ve sklenici vody: Napsal jste báseň v obavách z izraelského útoku na Írán. A hned na to se rozpoutal předvídatelný jekot. Centrální rada Židů v Německu bije na poplach, izraelský velvyslanec jménem Nashorn (nebo tak nějak) křičí “Chyťte ho!” a mí přátelé mě nutí, abych to všechno komentoval.  

Takže: Günter Grass píše básně! Jakožto odborník na lyriku říkám, že to samozřejmě žádná báseň není. Je to jenom prozaický text se svévolně přerušenými řádky, bez čehokoli, co z básně dělá báseň. Ale to Vám vyčítat nechceme. To je dnes běžné, respektive od té doby, co kdosi z oněch osmašedesátníků prohlásil, že “po Osvětimi” už nikdo nebude moci psát básně. 

Ano, můj milý pane Grassi: “Po Osvětimi” se holt nesmí Židé kritizovat. Ani v básni ne. A ani tehdy, když ta báseň vlastně žádnou básní není. Vaše starost o bezpečnost ve světě a život íránského národa je sice chvályhodná, ale to jste si měl rozmyslet dřív. Kdybyste tehdy s Vašimi kamarády vyhrál válku, tak bychom takové problémy dnes neměli. A kdybyste se po prohrané válce zasazoval o objektivitu a spravedlnost ohledně zkoumání této války, existovala by dnes alespoň malá šance, že budeme smět označit válčivý a pustošivý sionismus jako to, čím skutečně je. Jenže Vy, pane Grassi, jste po desetiletí dělal patolízala systému a společně se svými přisluhovači z “německého” literárního a mediálního podniku jste se postaral o to, že Váš vlastní národ dnes neví, kde mu hlava stojí, že sám sebe označuje za národ zločinců a Židy za navěky politováníhodné oběti světové historie. 

To, že se teď prezentujete a morálně se tu rozohňujete o izraelských přípravách na válku je prostě a jednoduše vylhané. Jestliže se Izrael a za ním stojící lobby domnívá, že atomový útok na Írán je nutný, tak se rozhodně nenechají odradit nějakým naříkajícím spolkovoněmeckým literátem, který při každé příležitosti vytrubuje, že je přítelem Izraele a nepřítel samostatné silné německé politiky. Jelikož jste horlivým zastáncem holocau$tového náboženství, měl byste Židům přiznat jejich právo podniknout všechna opatření, která považují za nezbytná, aby se “něco takového” už nikdy nestalo. Kdo říká A, musí říct i B, pane Grassi. Z tohoto pohledu je paní Merkelová důslednější než Vy, když Izraeli dodává ponorky

Na závěr ještě jedna malá poznámka k Vašim manýrům: Označit takového státníka, jakým je Dr. Mahmúd Ahmadínežád za “tlučhubu”, je samo o sobě drzost. Dále je to také především obsahová nepřesnost. Za tlučhubu (Maulheld, pozn. ZV) se v němčině označuje někdo, kdo mlátí hubou a stáhne ocas, když jde do tuhého. To na íránského prezidenta rozhodně nesedí. Raději se ještě jednou podívejte na nedávno odvysílané interview s Ahmadínežádem v ZDF. Najdete ho například na naší stránce europaeische-aktion.org. Jestli jste schopen mi tam ukázat jedinou větu, kterou říká “tlučhuba”, tak Vás pozvu na oběd do nějaké turecké kebabboudy – a to je co říct! Jako moderátora však v tomto interview najdete svého krajana (autor naráží na redaktora ZDF, Klause Klebera, pozn. ZV), který si s Vámi v neomalenosti nic nezadá. 

Bernhard Schaub, 5. dubna 2012

Zdroj: http://www.europaeische-aktion.org/Artikel/de/Was-gesagt-werden-muss_79.html

Váš, 
Zvídavý Vincenc

Posted in: Úvahy, Zprávy