Vyvolení podle sira Winstona

Posted on 1.10.2012

4


Winston Churchil a židovský finančník, burzovní spekulant a manažer válečného hospodářství USABernard Baruch

Winston Churchil a židovský finančník, burzovní spekulant a manažer válečného hospodářství USA Bernard Baruch

Kdo kdy zavadil o nějaké delší pojednání zabývající se osobou Winstona Churchilla, které se neomezovalo jen na vágní honoraci tohoto hrobníka britského impéria jako „posla míru”, „velkého státníka” apod., jistě bude vědět, že někdejší britský premiér měl velmi ambivalentní vztah k příslušníkům židovského národa.

Na jednu stranu, jak si níže ukážeme, byl k Nedotknutelným mírně řečeno kritický. Na stranu druhou nebyli jeho kamarády a našeptávači zvučných jmen, obersionistický baron Izák Hore Belisha, Frederick Lindemann, Bernard Baruch atd. jen tak náhodou.

Člověk se dnes může snažit poukazovat na nebezpečí sionistického hnutí sebevěcněji, avšak vyhnout se nálepce „spiklenecký teoretik”, “anti-cosi” a “neo-kdovíco” je ve většině případů téměř nemožné. Argumentace je pak předem odsouzena k nepřijetí, neboť se k posluchači dostává v obalu s nápisem “Biohazard”. V takových případech neuškodí naslouchat někomu, kdo má přeci jen u široké veřejnosti vysoký morální kredit, jako třeba vynálezce kobercového bombardování civilních čtvrtí, obdivovatel koncentračních táborů pro búrské obyvatelstvo a velký demokratický státník v jedné osobě, sir Winston Churchill.

Dne 8. února 1920 napsal v Illustrated Sunday Herald o sionismu a mezinárodním působení jeho příslušníků toto:

„Toto hnutí (sionismus) není mezi Židy ničím novým. Od dob Spartaka Weishaupta (Spartacus bylo tajné jméno Adama Weishaupta v lóži – pozn. ZV) až po onu dobu Karla Marxe, od Trockého (Rusko), Bély Kuna (Maďarsko), Rosy Luxemburgové (Německo) a Emmy Goldmanové (USA) se rozšiřovalo toto světové spiknutí za účelem svržení civilizace a zřízení jedné společnosti, stojící na nevývoji, závistivé zlovolnosti a nemožné rovnosti.”

Těm, kteří tak rádi bagatelizují nebo raději rovnou “zapomínají” na zásadní vliv mezinárodního působení Nedotknutelných při vzniku komunistického Sovětského svazu lze doporučit následující citát ze stejného článku, kde Churchill píše: „A nyní to dokázali, tato banda podivuhodných osobností z podsvětí velkých evropských měst, jakož i měst Ameriky. Chytili ruský národ doslova za pačesy. Stali se z nich prakticky neporazitelní vládci této velké říše […] Roli těchto mezinárodních a z větší části ateistických Židů při vzniku bolševismu a vyvolání ruské revoluce není třeba přehánět. S jistotou byla veliká, možná převažovala všechny ostatní. S vyjímkou Lenina byla většina vůdčích osobní Židé.” A to chudák starý Winston ještě netušil, jak měl V.I.Lenin z matčiny linie k blízkovýchodnímu společenství blízko.

Nad nadproporčním vlivem příslušníků židovského národa na rozkladných vlivech ve společnosti hostitelských zemí se ve dvacátých letech minulého století pozastavoval i někdejší britský “válečný” premiér těmito slovy: „V rámci sovětských institucí je převažující počet Židů ještě více zarážející. A převážnou, ne-li dokonce hlavní roli v tom teroristickém systému, který je vykonáván skrze mimořádné komise k potlačení kontrarevoluce, zastávají Židé, v některých případech Židovky. Tuto nechutnou vůdčí pozici hráli Židé i v krátké periodě teroru, když v Maďarsku vládl Béla Kun. Stejný fenomén se ukázal v Německu (zvláště v Bavorsku), jakmile se tomuto šílenství umožnilo využít dočasného vyčerpání německého národa (po druhé svět. válce – pozn. ZV). V těchto zemích jsou však také Nežidé, kteří jsou v každém ohledu stejně tak špatní, jako ti nejhorší židovští revolucionáři. Role posledně jmenovaných je však ve vztahu k jejich počtu v celkovém obyvatelstvu zarážející.”

Sir Winston se v tomto svém pojednání již poněkud rozpolceně pouští i do krátkého rasového posudku, resp. se zamýšlí nad jakýmsi mystickým smyslem existence Židovstva a jeho sionistických cílů: “A je zcela jistě možné, že se tato pozoruhodná rasa chystá vyprodukovat jiný systém morálky a filosofie, tak zlý, jako bylo křesťanství dobré, takový systém, který – pakliže nebude zastaven – zničí nadobro vše, co umožnilo křesťanství. Zdá se, jakoby křesťanské evangelium a evangelium antikrista měly původ v tom stejném národě a tato mystická a tajuplná rasa byla předurčena k nejvyšší manifestaci božstva i ďábelskosti.”

Co o tom všem soudit? Winston Churchil byl skutečným mistrem v převlékání kabátů a je obdivuhodné, jak oportunisticky dokázal přeskakovat mezi obdivem a odporem k těm, kteří mu dopomohli k moci a profitovali z „jeho války”.

A ti, kteří tak rádi tvrdí, že „židovský vliv“ a „sionismus“ jsou jen spiklenecké báchorky, by zřejmě měli více naslouchat těm, které sami nekriticky považují za apoštoly svobody, demokracie a ostatních hezkých slov.

Váš

Zvídavý Vincenc

Posted in: Úvahy, Historie