Velký rozhovor s extremistickým hudebníkem

Posted on 14.10.2012

0


Sebastian Döhring

Je to už drahnou dobu, téměř rok, co jsem se sešel s německým národoveckým písničkářem, Sebastianem Döhringem alias Fylgienem. Pořídil jsem s ním tehdy rozhovor a pravdou je, že jsem se s ním nemazlil. A ani on mi nedával nic zadarmo. Dosud nebyl čas rozhovor zpracovat. Nyní nadešla chvíle, abych konečně tento nikoli útlý materiál zveřejnil.

Sebastianu Döhringovi je necelých 33 let, žije v Berlíně, má rodinu. Angažuje se v politice za Národní demokratickou stranu Německa (NPD). Je bezesporu talentovaný hudebník, písničkář. Zaujal mě svojí přímočarostí, jednoznačností myšlenek a neskrývanou láskou ke své zemi. Döhring je často v médiích, jak tak bývá zvykem, označován za všemožné extrém-cosi, aniž by si mediální apoštolstvo lámalo hlavu nad tím, co je vlastně Sebastian Döhring zač, jaké postoje zastává, o čem a jak zpívá.

Po hudební stránce se Döhring profiluje spíše jako baladista. Leitmotivem drtivé většiny jeho písní je národovectví, láska k vlasti, úcta k válečným hrdinům, rodina a pospolitost. Jeho hudební počiny jsou prosty laciné honby za efektem, a tak jsou jeho písně přednášeny zemitým zpěvem, jež má sice tu a tam na můj vkus trochu větší toleranci intonace, nicméně působí o to přirozeněji, nehraně a věrně. Zpěvák se doprovází sám na klasickou kytaru. V některých písních si sice vypomůže doprovodným vokálem, intrumentálním doprovodem (dechové nástroje, smyčce), ale vesměs si vystačí sám. V nejednom songu je jakoby vypravěčem příběhu někoho jiného, verše jsou dlouhé, ale neztrácí celistvost a dějový sled.

Pojďme se podívat, jak tento talentovaný muzikant vidí svět kolem sebe, budoucnost své vlasti a vztah k českému člověku.

Pane Döhringu, Vaše texty jsou z pohledu „normálního občana” velmi silně nacionalisticky orientované, hlavním motivem celé Vaší tvorby je „Německo”, ve svých textech se často zabýváte citlivou německou historií, německým vojákům první a hlavně druhé světové války pějete pochvalné ódy. Podle oficiálních zdrojů jste pravicový extremista. Je to pravda? 

Předně bych Vám rád poděkoval za Váš zájem. Zcela určitě jsou mé písně orientované nacionalisticky a hlavním motivem je Německo. To máte naprostou pravdu. Rád bych se však zeptal já Vás, proč mě Vy, respektive ostatní, chcete strkat do extremistického šuplíku? Co jiného má být mým hlavním motivem? Jakožto Němec, kterým holt už prostě jsem, vnímám jako samozřejmost a svou povinnost sloužit mé zemi a uspořádat svůj život tak, aby i po mě byl život v Německu možný, samozřejmě jakožto pro Němce. Přirozeně existují stále takzvané „zdroje”, které mě titulují jako extremistu, většinou však právě tito lidé nemají vůbec žádný zájem o diskusi, nýbrž mě anonymě očerňují na internetu. Konec konců mají i tito lidé stejně tak možnost se na mě obrátit s konfrontační rozpravou, když už je tedy tak moc zajímám.

Jistěže je z dnešního úhlu pohledu naše (německá – pozn. ZV) minulost citlivá a zacházení s těmito tématy by se mělo vždy dobře zvážit. Já jsem se například narodil a zčásti také vyrůstal v bývalé NDR. Nalévali nám tam neustále do hlavy, že máme stále myslet na to, co bylo a na nic nemáme zapomínat. No a to právě dělám. Úhel pohledu toliko spočívá v očích toho, kdo posuzuje. Ve své vlastní rodině mám muže, kteří v oněch válkách bojovali. Budiž zdůrazněno, že jako obyčejní vojáci. Tito však nikdy nevyprávěli o těch hrůzných činech, jak to ve Spolkové republice činí uznávaní „odborníci”. Poukazuji zde na běžný den na frontě a ne na jiné události. A i já čtu knihy, ze kterých jasně vyplývá, že existují oprávněné pochybnosti ohledně válečné viny. Rovněž nemohu brát vážně například jistou putovní výstavu (o Wehrmachtu – pozn. ZV), která nabízí zfalšované fotografie a překrucuje celý průběh války. A tak se informuji sám: knihami, na internetu a skrze rozhovory s dobovými svědky. Ti mi vyprávěli o zcela jiném německém vojákovi. U něj platilo, že na prvním místě je vždy kamarádství a je třeba se držet pravidel a zákonů. Každý voják měl také doma rodinu a věděl velmi dobře, jak by se cítil, kdyby jí někdo způsobil něco špatného. V tomto smyslu se také konalo a pokud v několika jednotlivých případech došlo k zločinnému jednání, bylo ihned prošetřováno. Nechci však pořád jen trčet kdesi ve dnech dávno minulých…žijeme nyní, v roce 2012.

To znamená, že bychom se měli starat o naši budoucnost. Ostatně i v naší současnosti se vedou války! A když jen pomyslím na „vyslýchací” metody na Guantánamu, v Afghánistánu nebo Iráku, tak teprve vidím, jací vojáci se chovají neuvěřitelně bezohledně a zločinecky. A náš Bundeswehr v tom vězí také. Jen takové malé srovnání s vojákem Wehrmachtu: Obecně není válka samozřejmě žádná pěkná věc, kterou by měl člověk opěvovat. O to také nejde. Válkám by se mělo zabraňovat a armáda jako taková má sloužit bezpečnosti VLASTNÍ země a nikoli táhnout do svaté války za nějaké mírovo-ochranné organizace. Podle mě zde také nejde o nějaký mír, lidskost nebo demokracii, nýbrž je zde sledován cíl zcela jiný!

Závěrem bych sám sebe neoznačil za extremistu, ale spíše za kritického Němce, který miluje svou zem – a to není v mých očích žádná špatná vlastnost.

Zdá se, že „šuplíkové myšlení” je skutečně jednou z hlavních slabostí panujícího duchu doby a já s Vámi souhlasím, že nelze historii vykládat tak jednostranně, jak to s oblibou dělají vítězové od roku 1945. Proč ale investujete celé Vaše umění do témat, která vyvolávají tolik kontroverze a nezřídka kdy dokonce i velký rozruch? Je podle Vás skutečně smysluplné, stát jako mladý, muzikálně a poeticky nadaný písničkář neustále ve špatném světle? Tak je přeci brána k většímu uměleckému resp. komerčnímu úspěchu již dopředu uzavřena!

 Myslím, že se umění a umělecké nadání nedá vyvážit penězi. Právě naopak: Pokud je nějakému člověku dopřáno uznání, tak má povinnost využít jej k pozitivnímu a dobrému. Přirozeně se nedá žít úplně bez peněz, ale u mě to v popředí rozhodně není. Člověk je naopak více nezávislý a nikoli vydíratelný. A to, proč se právě mj. zabývám těmito tématy, má jednoduchý důvod a sice, že dnešní situace v Německu se zakládá na otázce válečné viny v prohrané II. světové válce. A proto je třeba názorového diskurzu, diskuse a komplexního posouzení. Je rozhodně ostudou, když musí být i po tolika desetiletích stále ještě diskuze o pravdě a nepravdě. V každém případě se situace v SRN stala neúnosnou. Obrovská převychovatelská mašinerie stojí proti malé skupince jinak smýšlejících. Nevím, jak je to přesně v České republice, ale u nás panuje štvaní, které nemá obdoby, pakliže jde o německé vojsko. Po kýblech vylévají na naše dědy špínu. Samozřejmě se to týká také mojí rodiny. To považuji za útok na svoji rodinu a proto je třeba historii objektivně prověřovat a objasňovat. Jistě jsou vešechny války špinavé a ději se v nich hrozné věci, ale tak je tomu v každé válce – i dnes! Takzvaní demokratičtí „osvobozovatelé” vpochodují do nějaké země a zničí veškeré hodnoty, které tamní národy po staletí budovaly. Tam nemají válečné zločiny žádnou váhu? Je bezpodmínečně nutné vynést na světlo skutečnou pravdu o této době. A že zdejší učebnice historie nevypovídají o realitě, jsem měl možnost oznat již na škole. V podstatě si za to mohou mí kritici sami, za to, jaký jsem. I můj učitel historie musel před mými otázkami kapitulovat, a to i přesto, že mi tehdy bylo 13-14 let! Když už i dítě dokáže tuto špínu prokouknout, tak si můžete být jist, že jsem se do dnešního dne neustále informoval a vzdělával, abych získal o tom všem skutečnou představu. Ne všechno se mi samozřejmě líbilo, ale pravdu je třeba akceptovat objektivně. Neboť pravda osvobozuje! A právě abych nevyvolával žádné kontroverze, rozhodl jsem se věnovat to, co umím, pravdě.

Ostatně nejde jen o minulost. Přítomnost a budoucnost jsou stejně tak důležité! Krize eura, válečné štvaní, chudnutí našeho národa a celé Evropy atd., atd.. Je zde nekonečné množství problémů, které nám přerůstají přes hlavu. A já si vzpomínám, že například básník naší národní hymny, Heinrich Hoffmann v. Fallersleben, byl za svého života zavrženým protiproudovým volnomyšlenkářem. Musel dokonce uprchnout do exilu. Když už se mohu ohlédnout za takovým úctyhodným kulturním pokladem, tak se chci raději zařadit mezi své předky a vzory, než podlehnout bídnému mamonu. Jak řekl kdysi jeden slavný muž mého národa: „…jednou budu stát před stolcem věčného soudu a já vím, že on mě osvobodí!” Že je mé konání korunováno úspěchem, ukázaly poslední roky. Texty, které takříkajíc dráždí citlivý nerv doby, jsem oslovil již mnoho „normálních občanů”. Spousta z nich není ani náznakem národovecky smýšlející, avšak nemohli všechny ty problémy jen tak odbýt mávnutím ruky a museli se se mnou konfrontovat. Přitom se samozřejmě otevřely nové obzory, pohledy na věc. Třeba včera jsem opět vedl jednu takovou vzrušenou diskusi. Posléze se ona dáma trochu informovala a nyní vidí spoustu věcí ve zcela jiném světle. Dokonce se mi podařilo nadchnout i některé policisty. Prokazatelně se několikrát stalo, že si někteří pánové od policie pobrukovali tiše moje písně, znají moje desky a souhlasí se mnou. Dokonce se mi stalo, že jsem se po svém vystoupení dal s příslušníky policie do hovoru a zjistili jsme, že vlastně nesmýšlíme ani tak rozdílně. V mojí rodině je tomu také tak. Mnoho mých příbuzných smýšlí dnes naprosto jinak díky inteligentním rozhovorům a dobrým argumentům. Takový moment je pak vždy tím největším díkem, kterého se mi může dostat. Pak zjišťuji, že mé jednání rozhodně nemůže být špatné.

Mám za sebou i soudní spory ve kterých jsem skrze argumentaci a otázky „vyhrál” – přinejmenším verbálně, a duševně mi nemohly být předloženy žádné protiargumenty. Jednou se mě zeptal jeden státní úředník: „Döhringu, jak dlouho tohle ještě hodláte provozovat… Nezpůsobil jste si tím už dost problémů?”. Na to jsem mu odpověděl pouze, že nepřestanu nikdy, protože vnímám jako svoji povinnost být své zemi a svému národu v pozitivním slova smyslu k užitku, ano, být pro něj přínosem, chcete-li. Opravdového Němce nelze umlčet! Na to nestačí ani vězení, pokuta, sociální vyloučení. Ne. Na to je třeba pouze „provaz”!

Viděl jsem například, jak byli v někdejší NDR lidé doslova mučeni! Mnozí z nich toto utrpení nepřežili, ale někteří jsou dnes dokonce členy NPD (Nacionálnědemokratická strana Německa). Z toho je patrné, že měl Bismarck pravdu: „Když Němci bojují, dovedou vyhnat i ďábla z pekla!” A v tomto případě se jedná o duševní boj. Jsem hrdý na své předky a mám dokonce ve své rodině takové případy. Ještě bych chtěl říci, že by mělo být povinností každého jednotlivého člověka upsat se dobré věci: Pokojnému soužití, spravedlivým zákonům, svobodnému životu PRO VŠECHNY národy. A zde se bez pravdy neobejdeme. Říkám: Buď plnohodnotným členem své národní pospolitosti a nesejdi na scestí!

Tvrdíte, že příčiny úpadku dnešní doby vyplývají z otázky válečné viny a prohrané II. světové války, tedy z událostí které jsou staré 70 let? Chci říci: dekadentní projevy se dají pozorovat přeci skoro v každé zemi tzv. Západu, ne jen v Německu. Podívejte se na Anglii nebo Švédsko! Jak prosím souvisí desinteresovaný mladý Němec nebo německá dívka, která v minisukni, vyzbrojená rtěnkou, jen nedočkavě vyhlíží příští párty s prohranou II. světovou válkou?

Odpověď je velice jednoduchá. Neboť to je právě tak, že jev, kdy mladí Němci, a mezitím také ostatní evropští mladiství, skáčou od párty k párty, je produktem událostí, které se zde dějí teprve právě od konce prohrané války. Kontinuálně s tím se např. vzdělávací zařízení podřídila jakémusi způsobu „antiautoritativní výchovy”, lépe řečeno převýchovy. Nerad bych tu tvrdil, že třeba ve vzdělání se v zásadě nedají provádět různá zlepšení, ale výchova á la Frankfurtská škola nebo osmašedesátníci má za následek právě onu takzvanou „vlez-mi-na-hrb-generaci”. Já sám jsem po pádu Berlínské zdi, tedy po částečném sjednocení Německa, zažil, jak se kdysi velmi motivovaní učitelé najednou od základu změnili. Všichni do jednoho jakoby skočili na lep kapitalismu a jeho „výdobytkům”! Najednou se říkalo: „Učíte se přeci pro sebe. Jak s tím naložíte ja nám fuk!” Jenom si to představte. Instituce, která je odpovědná za vzdělání mladého německého člověka, a která má z dětí udělat plnohodnotné členy národní pospolitosti, odvrátí zrak a přenechá děti napospas sobě samým. A tak je tomu již na základních školách a dokonce i školkách. Všichni mají být pokud možno hlavně tolerantní, ale vzdělání se nepřikládá již prakticky žádná váha. A potom nám politici vykládají, že nemáme „žádné kvalifikované síly” a „zásobují” nás vším možným z celého světa, protože v „One-World” si přeci všichni poslouží ze společných zdrojů. A nic jiného než „zdroje” také na tomto světě nejsme! Jen primitivní otroci konzumu, kteří jsou v případě potřeby vyměněni. Přesně tohle je našim dětem očkováno a je ostudné, když děti sami sebe označují za tu nejnižší sociální třídu, když na otázku „čím chceš v životě být,” odpovídají „pobírač Hartz IV” (Hartz IV – „reformní” systém sociální podpory inspirovaný recepty Petera Hartze, politika SPD a topmanagera VW koncernu opakovaně souzeného za podvody a zpronevěru – pozn. ZV). Jak smutné, že i rodiče skočili této (pře)výchově na lep. Jsem si jist, že tito mladí lidé nejsou úplně pány svého svědomí a žijí povrchně den za dnem, dokud jejich ubohá existence jednoho dne neskončí. Ale já, lépe řečeno my, společenství svobodu milujících lidí, nenecháme naše životy jen tak uplynout. Podaří-li se nám byť jen pár těchto lidí získat a přimět je k přemýšlení, tak víme, že jsme nežili a nebojovali zbytečně. Asi Vám to bude znít jako prázdná fráze, ale věřte mi, kdo se vzdá svého potomstva a své mládeže, ten nemá žádnou budocnost! A já Vám mohu pouze poradit, abyste si získával srozumitelné informace. V žádném případě od Vás nechci abyste mi Vy, nebo i jiní lidé, slepě věřil, stačí, když se budete informovat. Budete se divit, k jakým informacím se dostanete.

Ale to jsem už opravdu hodně odbočil. Jsem toho názoru, že dnešní mládež je skutečně produktem téměř zločinecké politiky vzdělání. Avšak tito lidé jsou už jednou na světě a mají samozřejmě právo na svůj život. Nicméně zde nehovořím o „právu na život”, tak jak je  většinou chápano, nýbrž jsem přesvědčen, že každý člověk musí své národní pospolitosti něco dát, než si smí vzít.

Před chvílí jste řekl, že jste již vyhrál nějaká soudní řízení. To myslíte vážně, že jste kvůli obsahu svých písní (!) vystaven paragrafům trestního zákona? V rámci přípravy na tento rozhovor jsem si přečetl skoro všechny Vaše texty, poslechl jsem si Vaše písně. Člověk se sice nemusí 100% identifikovat s každým slovem, o nějakých „trestných” poselstvích – jakkoli je vlastně takový pojem absurdní – však nemůže být řeč. Můžete mi prosím objasnit, co Vám bylo vytýkáno, respektive proč jste jako písničkář konfrontován s trestním zákoníkem Spolkové republiky Německo? 

Zde v SRN je velmi snadné dostat se do konfliktu se zákonem. Existuje zde tzv. „Zkušební úřad pro mládež ohrožující texty” (Prüfstelle für Jugendgefährdende Schriften), kterému může být navrženo k přezkoušení skoro každé CD, každá kniha či DVD, která v SRN vyjde. V mém případě to byl institut „ochrany státu” (Staatschutz). Zde se prověřuje a vyhodnocuje obsah textů. Existuje zařazení A a zařazení B. Má poslední deska byla zařazena do kategorie A. To vyplývá ze „znaleckého posudku”, který si zde pánové nechali vyrobit. Co je mi na tomto grémiu podezřelé je skutečnost, že se zde pohybuje mnoho cizích lidí s všemožnými náboženskými vyznáními. A tak se ptám, co maji „Neněmci”, nebo lidé „s migračním pozadím” co pohledávat v takových grémiích? Jde zde přeci o bezpečnost našich dětí, které by neměly být politicky ani eticky mateny. Že se z mé desky vyklube zlé hudební dílo, jsem sám netušil ani při natáčení. Do úst mi byly vkládány věci, které jsem nikdy neřekl, natož abych si je myslel! Ale stalo se, a tak je moje CD vykázáno z německéhé trhu s hudebninami.

Ale abych se vrátil k Vaší otázce: Mě osobně je moc dobře jasné, proč právě moje resp. naše hudba podléhá neustálé kontrole a cenzuře. Kdo říká pravdu, nebo se opováží škrábat na pestré fasádě této republiky, ten se pohybuje na velmi tenkém ledě. Tak tomu bylo vždy, neboť mnoho velkých osobností se ve své době nesetkávalo u vrchnosti zrovna s přízní. Ne náhodou existují stovky písní o svobodě a ne náhodou bylo tolik lidí mučeno, upáleno, sťato a pranýřováno! Dnes se svobodné slovo neničí ohněm a mečem, ale zákazy, finančními tresty a vězením! Zároveň však dnešní takzvaní hudebníci nové doby zpívají takové nadávky a vulgarismy, které si já netroufám ani vyslovit. To se však veřejně vysílá v TV a hledá si své stejně hloupé posluchače. To už ale není mládeži nebezpečné… Už mi rozumíte? Všechno dobré obracej ve špatné, všechno špatné v dobré, pravdu v lež, lež v pravdu. Z toho vzejdou akorát naprosto zmatení mladí lidé, kteří již nevládnou svým svědomím a kteří se také již nebudou ptát. Dělají z nás otroky konzumu bez mozku, otroky, jejichž úkolem je buď pracovat nebo kupovat. A když už nemůžeme, tak jsme jednoduše vyřazeni. No, a když už se objeví lidé, kteří se celému tomu spolku lží chtějí postavit, tak nějaký zákaz není nikdy na škodu. Říká se přeci: Kdo nemá argumenty, šahá po zákazech. Neboť pravda nepotřebuje žádnou oporu, nýbrž stojí vždy sama a pevně, avšak lež, ta potřebuje stále nové a nové podpěrné sloupy, které ji drží pohromadě. Proč byla třeba například „Píseň Němců” (Das Lied der Deutschen) napsána v exilu? Protože Heinrich Hoffmann von Fallersleben Německo nenáviděl? Pak by zase k tomuto tématu neseděl text písně. Ne! On byl ze své země vyhnán, neboť říkal pravdu a troufal si mít vlastní názor. Já nemám možnost zráz naráz opustit zemi – a ani to nechci. Nejde mi o trestná poselství, nýbrž o změnu myšlení lidí, a tím i o přirozený vývoj upřímného cítění, abych mohl ve své zemi skutečně žít, abych ji mohl spoluutvářet, měnit a vést ji do pozitivní budoucnosti. Chápete co myslím?

Změna myšlení lidí je dle Vašeho soudu nutná, jak jste právě řekl. Jak si prosím konkrétně takovou změnu představujete? A vůbec, nechoďme kolem horké kaše: Jak by měla vypadat německá společnost 21. století, když by „všichni měli skákat, jak Sebastian Döhring píská?”

Nejprve bych Vás rád poprosil, abyste zanechal toho cynického tónu! Já se s Vámi snažím mluvit také rozumě.

Takže: Nějaké „skákání jak Sebastian Döhring píská” se rozhodně konat nebude, neboť ani nejsem v politické situaci, kdy bych mohl přivodit zásadní změny. Na druhou stranu máte pravdu, něco se musí v hlavách lidí změnit. Společnost 21. století musí nejprve vůbec přestat být „společností” a musí se vrátit zpět ke svým kořenům. To znamená, že máme být opět NÁRODY. Jen ve zdravém národním těle může zrát zdravá národní duše a vést tak k národnímu blahobytu. A pod slovem blahobyt se nerozumí pouze materiální hodnoty, nýbrž šťastný život lidí.

K čemu jsou nám pracovní místa, která se nikomu nelíbí a kde se každý plahočí jen s odporem a nadto se ještě plat rovná pomalu almužně? Ne, to nemá s národním hospodářstvím nic společného. Jednotlivé národy se musí osvobodit od loupeživého kapitalismu a vystavět opravdové funkční národní hospodářství. Samozřejmě i zde platí: Bez práce nejsou koláče! To především znamená, že národy jsou samy zodpovědné za své poměry. Nepotřebujeme žádný diktát Evropské unie, který údajně pečuje o záležitosti národů. Než jsme sklouzli do tohoto euro-šílenství, vedlo se mnoha zemím relativně dobře. Nyní, když všichni fungujeme jako EU, vidíme, jak stát za státem upadá do bankrotu a uvrhává se obrovskými půjčkami do dluhového otroctví. To má být podle Vás moderní život jednadvacátého století?

Dále musí být přehodnocena spousta věcí, například výklad práva. Existují případy, kdy se udílí velmi mírné tresty za hrozné přečiny a na druhou stranu jsou poměrně neškodné delikty – názorové trestné činy – stíhány velmi tvrdě. Nad tím nezůstává rozum stát jenom mě. Obyčejný malý člověk musí stát opět ve středu národního zájmu, neboť normální obyčejní lidé tvoří konec konců většinu v národě. Odstraněny byly mezitím všechny společenské vrstvy, už jsou jen chudí a bohatí, a samozřejmě je více chudých lidí než bohatých. Takhle to ale přeci nejde dál. Každý člověk má právo na slušný život. Jenomže v dnešní době člověk raději odvrací oči, než aby se zabýval problémy. A média nabízejí prostor prakticky jakýmkoli výstředním sklonům, ledaže by se chtěl člověk informovat vážně a nezávisle, například o politice a historii. K vidění jsou duchaplné pořady jako: „Láska, Sex a náckové”! Je to neuvěřitelné, ale je to tak. A když člověk přepne dál, může se těšit z neskrývaného exhibicionismu. K dispozici jsou v tomto směru pořady jako „Výměna manželek” (Frauentausch), nebo „Džunglcamp” (Dschungelcamp). Je to více než smutné a proto se domnívám, že lidé na celém světě, zvláště pak v Evropě, si odvykli myslet. To se musí opět změnit a pak budeme mí opět šanci žít pospolu v míru.

Vždyť i celá ta válečná mašinerie slouží evidentně jednomu účelu – exportovat tu takzvanou demokracii do celého světa. Tihle lidé jsou posly či dokonce mesiáši „svobody”! To ostatně není nic nového, nýbrž dávno promyšlený starý plán, který se jen kousek po kousku realizuje.

Možná to všechno zní jako velké spiknutí a třeba právě pro Vás velmi abstraktně, ale když se nahlédnete za kulisy a budete se nezávisle informovat, budete žasnout nad tím, co Vám bylo dosud odpíráno. Ve svém internetovém obchodě vedu velmi zajímavé knihy co se tohoto týče.

Co říkáte tedy na skutečný obrat v myšlení lidí a návrat k opravdovým národům i v rámci Vašich hranic?

Promiňte prosím, že jsem se Vás svojí předchozí neohrabanou formulací snad dotknul. V žádném případě jsem to neměl v úmyslu. I já bych samozřejmě uvítal, kdyby se lidé opět vrátili k morálce a zdravému rozumu, možná však jen v DNEŠNÍ REALITĚ nevidím reálná východiska. V zásadě je právě naopak povzbuzující, když jsou zde lidé, kteří si zásadní obrat běhu věcí dokáží vůbec jen představit. Nyní jste však nakousl téma, kterého bych se sám zakrátko dotknul: Návrat národů DO JEJICH VLASTNÍCH HRANIC. Víte, že pocházím z česko-německé rodiny a tento rozhovor je určen pro čtenáře mého blogu, který provozuji v jazyce českém. Existuje jedno horké téma, které je jak u některých Němců tak některých Čechů permanentně zdrojem rozruchu: Sudety a vyhnání sudetských Němců po II. světové válce. Jaký je Váš názor na tuto problematiku? A je-li to vůbec možné, jakým způsobem se dá tato otázka v roce 2012 řešit?

POKRAČOVÁNÍ PŘÍSTĚ

Váš

Zvídavý Vincenc

Pár Fylgienových písní:

Související: Velký rozhovor s nacistickým hudebníkem!

Posted in: Úvahy, Historie, Zprávy